Kapitola 255

Můj anděl je nejkrásnější žena na světě. Když vyjde ven na svůj obřad Luna a já ji poprvé uvidím, mám pocit, že se mi zastaví srdce. Všechno zmizí a jsme jen my dva. Ona je vším. Všechno, co jsem kdy chtěl a co jsem si nikdy nemyslel, že budu mít.

Když říká slova, která z ní udělají mou Lunu a pak nám pije krev, čekám, jestli ji naše velká smečka nepřemůže. Přijmout 800 hlasů uvnitř vaší hlavy najednou je neuvěřitelné množství hluku. Mému dokonalému kamarádovi nezabere vůbec čas, aby vstřebal všechny hlasy a je oficiálně součástí smečky.

Chodím s ní a opravdu ji předvádím. Chci, aby se s ní smečka setkala a poznala, ale jsem tak hrdý, že se cítím jako páv blýsající se peřím pokaždé, když ji představuji. Nakonec, když už to déle nevydržím, vytáhnu ji na taneční parket. Potřebuji jen chvilku pro sebe se svým sladkým andělem. Noc byla vším, čím by úvodní ceremoniál měl být. Byla to opravdová oslava se smíchem, tancem a všeobecným štěstím ve smečce.