Kapitola 5

Davis se podíval na Sophii a ochotně odpověděl: "Pokud ho chceš, tak si ho vezmi."

Řekla to, jako by byl vystavený předmět na polici, který si může kdokoli nárokovat.

Sophiina tvář se rozzářila radostí a okamžitě Nathana pevně objala.

Ale její štěstí bylo krátkodobé.

Rychle si uvědomila, že Nathan stál strnule v jejím objetí, jako by se proměnil v kámen.

Zmateně k němu vzhlédla a viděla, že jeho oči jsou upřené na Davise s výrazem tak mrazivým, až se zachvěla.

"Davisi, musíš být v deliriu ze své horečky. Víš vůbec, co říkáš?"

Davis z minulosti ho miloval do dusivé míry. Vzdala se své drahocenné kariéry, aby se o něj mohla starat, denně snášela hořké bylinné léky v naději, že porodí jeho dítě, a obětovala svou sebeúctu zcela jeho lásce. Lidé v hlavním městě jí dokonce přezdívali „bootlicker manželka“.

Ale teď o něm tentýž Davis mluvil, jako by byl nechtěným předmětem, který je třeba odhodit.

"Moje horečka je pryč a moje mysl je dokonale čistá. Vím přesně, co říkám," odpověděl Davis nonšalantně.

Nathan se na ni podíval nejistým tónem. "Žádná lítost?"

Davis pohlédl na prsteny odpovídající páru na jeho a Sophiiných prstech a usmál se. "Pane Hille, odpovídající prsten na vaší levé ruce je identický se Sophiinou. Protože je to ta, kterou milujete, proč si myslíte, že bych vás chtěl? Moje standardy pro partnera možná nejsou vysoké, ale loajalita je základ, o kterém se nedá vyjednávat. Najdu někoho, kdo mě bude z celého srdce milovat a bude žít klidný a šťastný život, nespolehlivý na někom, jako jste vy. učebnicový příklad zmetka - co mi chybí, až se uzdravím, rozvedu se s tebou."

Nathan se podíval na svůj prsten a v očích mu probleskl záblesk viny.

"Nerozumíte tomu. Sophia a já jsme si náhodou koupili stejný prsten. Tohle není prsten pro pár," vysvětlil, stáhl ho a strčil do kapsy.

Sophiina tvář zbledla, když nevěřícně zírala na Nathana a v očích se jí kanuly slzy. Zraněná a zdrcená vyběhla z pokoje a vzlykala.

Nathan sledoval její ustupující postavu s temným a nečitelným výrazem. Když se otočil zpátky k Davisovi, pevně sevřel pěsti. "Davisi, teď tě nemůžu opustit, nejsi v dobrém zdravotním stavu. Ale pokud i po uzdravení stále trváš na rozvodu, dám ti to."

Náhle odešel a spěchal za Sophií.

Davis zíral na její infuzi a už nepředstíral, že je silný. Její křehké tělo jí to nedovolilo.

Ale jakmile opustila nemocnici, přísahala, že to s tímto mužem nadobro ukončí. Nepotřebovala muže, který by nedokázal zůstat věrný.

Příštího rána Davisová napůl spala, když zaslechla, jak si sestry venku šeptají.

"Pacientka ve vedlejším pokoji se minulou noc pokusila skočit ze střechy. Nathane, zůstali tam s ní celou noc a prosili ji, dokud neslezla."

"Nerozumím mu. Ta žena je nemocná a má daleko k ideální partii, přesto se k ní chová jako k pokladu. Dokonce si prošel tolika problémy, aby našel její Sis na transplantaci ledviny. A teď, když má nový dech, jeho snahu neoceňuje."

"Pokud se mě ptáte, je slepý a pošetilý, zaslouží si jakékoli neštěstí, které se mu dostane. Skutečnou obětí je zde ten v této místnosti. Poté, co byla těmito dvěma 'hvězdnými milenci' vysáta ze své hodnoty, její sestra dostala, co chtěla, a nyní chce ukrást i jejího manžela. Této ubohé ženě nezbude nic jiného než bojovat a zdá se, že ani nevrací."

Davisovy prsty se zkřivily vztekem a pevně sevřely okraj postele. Její krví podlité oči se leskly potlačovanými slzami.

Poté, co jí sestra nahradila infuzní kapačku, konečně usnula, ale v poledne ji probudil hlad.

Hlasitě jí kručelo v žaludku. Nesnídala a teď měla pocit, že by mohla sníst koně.

Popadla telefon a objednala si jídlo.

Nedlouho poté, co zadala objednávku, se Nathan nečekaně objevil.

Jeho oči byly červené, směs vyčerpání a něčeho, co Davis nedokázal úplně rozluštit – vinu?

"Davise, chci tě poslat do zahraničí."

Davis šokovaně zamrkal.

"Vaše přítomnost velmi ovlivňuje náladu vaší Sis. Kvůli svému zdraví musí zůstat šťastná. Takže si myslím, že bude nejlepší, když na chvíli opustíte zemi. Jakmile bude stabilní, přivedu vás zpět. Co myslíte?"

Davis na něj nevěřícně zírala a v mysli se jí přehrával předchozí rozhovor sester.

Zuřivě popadla nebulizér z nočního stolku a mrštila ho po něm. Vyhnul se tomu právě včas.

"Danieli Parkere, jsi nechutný. Jestli Sophii tolik miluješ, rozved se se mnou a buď s ní!"

Nathan zvedl nebulizér a odložil ho stranou, než si ji přitáhl do náruče.

"Davisi, vím, že jsi naštvaný. Jen tohle jednou - dej mi trochu času. Až se vrátíš, slibuji, že s ní přeruším styky a zaměřím se na nás."

Davis pocítil nával nevolnosti a odstrčil ho, zvracel na celé tělo.

Zírala na něj a vykřikla: "Je mi z tebe špatně! Vypadni! Už tě nechci nikdy vidět!"

Ale Nathan ji jen pevněji objal a povzdechl si. "Davisi, ty jsi žárlivý, že? Vím, že mě miluješ. Ale Sophia je tvoje Sis; ty bys nechtěl, aby se jí něco stalo, že?"

Davis byl příliš rozrušený na to, aby vytvořil souvislá slova. "Jdi...jen jdi...nechci tě vidět..."

Nakonec ji Nathan nechal jít. "Davisi, věř mi, já tě neopustím. Ber to jako dovolenou. Přivedu tě zpět maximálně za tři měsíce."

"Dovolená!" křičela chraplavým hlasem.

Nathan neochotně opustil místnost.

Vyčerpaná Davis se zhroutila zpět na postel, vyčerpaná, jako by právě svedla prohranou bitvu.

Venku se Nathan zeptal doktora: "Proč tolik zvrací? Děje se něco?"

Doktor odpověděl: "Paní Hillová je nachlazená a v poslední době byla pod velkým emočním stresem, což by mohlo zatěžovat její trávicí systém. Zvracení není nic neobvyklého. Dbejte na to, aby pravidelně jedla a hodně odpočívala."

Teprve pak si Nathan uvědomil, že jí zapomněl přinést snídani. Vina ho tížila.

Odhodlán to napravit, spěchal, aby jí přinesl nějaké jídlo, ale když se blížil k jejímu pokoji, narazil na doručovatele nesoucího extravagantní jídlo.

Sledoval, jak doručovatel vešel přímo do Davisova pokoje.