"Kolikrát vám musím říkat, že potřebuji kávu, jakmile vstoupím do této vily? Máte dokonce tu drzost, ve které můžete spát!" zařvala Evelyn, když vtrhla do Emmina pokoje.
Mezitím Emma málem dostala infarkt. Oči se jí okamžitě otevřely, když ji překvapil hlasitý hlas své tchyně!
"Ježíši," pomyslela si.
Pevně stiskla rty, spěšně vstala z postele a pozdravila Evelyn. Stará žena se na ni však nesouhlasně podívala, což ji přimělo sklonit hlavu a co nejrychleji běžela do kuchyně.
Narychlo uvařila své tchyni vytouženou kávu. Udělala to přesně a ujistila se, že na tom není nic špatného, jen aby ji potěšil.
"Tady máš kávu, mami. Já... promiň, já-"
"Přeruš to. Jdi ven a vyčistěte bazén. Moje neteř přijde a chce plavat později," řekla Evelyn, aniž by se na ni podívala.
Emma opatrně položila kávu na stůl před Evelyn a rychle vyběhla z domu.
Ještě si neumyla obličej ani si neučesala vlasy, ale po uvaření kávy se to neodvážila a šla rovnou do bazénu uklidit, aby nedostala znovu vynadáno.
"Vypusťte vodu a vyčistěte celý bazén houbou. Ujistěte se, že každá dlaždice je dokonale čistá, nebo řeknu Alexandrovi, že mě neposloucháte," pohrozila Evelyn.
Emma zalapala po dechu, když se jí sevřelo srdce. Už jen při pohledu na desetistopý bazén se už cítí vyčerpaná a vyčerpaná. Co víc poté, co to všechno vyčistila sama jen pomocí zatracené houby?
"Dokonči to před pátou. Maria přijde přesně v pět."
"Ale mami...myslím, že to dneska nestihnu dokončit," řekla okamžitě v panice, když ji viděla odcházet zpět do jídelny.
„Nebylo možné dokončit čištění bazénu během několika hodin sám! Trvalo by mi to tři dny, protože bazén nebyl malý!!" křičela v duchu.
Evelyn se zastavila a zírala na ni. "Říkáš, že to nezvládneš? Pak bude lepší, když toto místo opustíš a už se nevrátíš," konstatovala a založila si ruce na prsou." Stejně jsi k ničemu"
Emma sklonila hlavu, když se silně kousla do spodní části rtů. Měla slzy v očích, ale ze všech sil se snažila před tou zlou ženou nebrečet.
"Ve skutečnosti jsem nemohl přijít na to, proč si tě můj syn vzal. Nemáš co nabídnout. Dokonce i tvoje rodina tě opustila, protože jsi tak k ničemu!"
Zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby uklidnila své nervy. 'To je v pořádku. Tohle je jen test,“ připomněla si.
Pomalu ohnula tělo o devadesát stupňů a pokorně se omluvila. "Moc se omlouvám, mami. Udělám, co bude v mých silách, abych to uklidil," zamumlala.
Nemusela čekat na její odpověď, protože věděla, že stará žena bude zase říkat ošklivé věci. Pak se jen otočila a svižně šla do skladiště, aby si vzala nějaké nástroje na vypuštění bazénu.
Říct, že je unavená, bylo podcenění. Byla nesmírně vyčerpaná, že cítila, jak její duše již opouští její tělo!
Po více než devíti hodinách čištění celého bazénu měla ruce řezné rány a modřiny, byly zarudlé a oteklé. Kromě toho umírala hlady, protože celou dobu uklízela bez přestávek, což způsobilo, že téměř omdlela, protože vynechala snídani a oběd, jen aby uklízela rychleji.
Jinými slovy, byla to prostě úplný nepořádek.
Její oblečení bylo nasáklé špinavou vodou z bazénu. Nemluvě o tom, že si ještě neumyla obličej a neučesala vlasy. Vypadala jako mrchožrout z ulice. Ale na ničem z toho už nezáleželo, protože odpočinek byl v tu chvíli důležitější než cokoli jiného.
Bez okolků se svalila na pohovku a vydechla úlevou. Oči se jí okamžitě zavřely a byla připravena si rychle zdřímnout, když zaslechla zuřivý hlas své tchyně.
"Emmo! Jsi nevděčná! Postav se a uvař nám těstoviny! Už tady hladovíme, ale ty jsi měl tu drzost spát?!" vykřikla Evelyn naštvaně. Ani s tím nebyla spokojená, když popadla Emmu hrst za vlasy a přinutila ji vstát.
"Ach, mami!" Emma vykřikla bolestí a pokusila se vytrhnout Evelyn ruku pryč.
Stařena ji tahala za vlasy ještě silněji, až si klekla na podlahu.
"Vybuchni!"
Emma se kousla do spodních rtů, když se snažila vstát a jít do kuchyně.
Chtěla proklínat. Ale pak si vzpomněla, proč to všechno snášela.
Tiše vešla do kuchyně. Neztrácela ani vteřinu a hned si připravila všechny ingredience, které k vaření potřebovala. Zdá se však, že mír v ní nikdy nebude, když uvidí Marii vcházet do kuchyně.
"Vypadáš jako smetí," zasmála se.
Emma ji však ignorovala, protože dobře věděla, že Alexanderův bratranec nemá nic dobrého. Šla k lednici, pokračovala ve vybírání některých surovin a dělala, že nic neslyší.
"Uvařte si dobré těstoviny, jinak vám je hodím do tváře!" Maria zasyčela.
Přesto se k ní Emma chovala jako k duchu.
Maria ji však náhle zatáhla za vlasy, což způsobilo, že se pohnula dozadu. "Jak se opovažuješ mě ignorovat?!" skřípala zuby.
Emma našpulila rty a snažila se vytáhnout si ruku z vlasů. Nechtěla s ní bojovat, protože věděla, že by to Evelyn ještě víc rozzlobilo.
"Poznej své místo! Jsi tady jen otrok!" Maria . zasyčel.
Okamžitě se jí na rtech objevil hořký úsměv, "Slave?" pomyslela si.
Uplynuly tři roky a její postavení v této rodině se nikdy nezměnilo. Od té doby, co se provdala za Alexandra, ji všichni kárali, jako by se sňatkem s hlavou rodiny dopustila obrovského zločinu.
"Věděla jsi, že se s tebou Alexander právě oženil, aby mohl mít věrného sluhu a otroka pro svou rodinu? To je důvod, proč tato vila nemá vůbec jednoho sluhu! Alexander tě nikdy nevidí jako svou manželku, to je také důvod, proč se k tobě nikdo nikdy nechoval jako k milence této vily," usmála se Maria vítězoslavně.
Emma sevřela ruce v pěst.
Ta slova už pro ni nebyla nová. Kolikrát to slyšela od Evelyn? Už přestala počítat.
Takže místo toho, aby se tím nechala ovlivnit, zahnala své emoce pryč a na oplátku se jen usmála: „Jaký druh těstovinového jídla chceš jíst? Teď jdu vařit,“ řekla.
Ohromená Maria na ni nevěřícně zírala. Pak se její tvář zkřivila hněvem, protože nemohla přijmout její reakci.
"Ty vsadíš!" zavrčela, když na ni zaútočila.
Emma sebou škubla bolestí, když se Mariiny dlouhé nehty zaryly do její bledé paže.
"Alexander tě nemiluje! Oženil se s tebou jen proto, abys byl jeho otrok! A ty nemáš právo být velkorysý! Jsi jen sirotek, který je ignorant a neví vůbec nic!" Maria vykřikla, když si stáhla vlasy níž.
"Maria přestaň! Bolí to!" plakala.
Její tělo bylo vyčerpáním slabé, a proto byla okamžitě sražena na zem, když ji Maria silou strhla vlasy dolů.
Plakala bolestí.
Držela Marii za zápěstí a použila všechnu zbývající sílu, aby si sundala ruce z vlasů.
"Au!" zaječela žena, když s žuchnutím dopadla na zem.
Emma lapala po dechu, když se pomalu zvedala. Šla k ní, aby jí pomohla, ale najednou se v kuchyni ozval děsivý hlas.
"Co si myslíš, že děláš?" Alexander se zamračil.
