Kapitola 22 Návrat domů

Když jsem vešel do mého domu, okamžitě mě zasáhla silná květinová vůně. Když se rozhlédneme, místnost je plná barevných květin. Nad jedněmi dveřmi visí transparent s nápisem: DÁVEJ SE DOBŘE. Moje matka za mnou zalapala po dechu, takže o tom zřejmě nic neví, ale pak koutkem oka zahlédnu pohyb, když Jasper vchází do místnosti a drží jedinou rudou růži. Zadržuji dech a čekám, jak ke mně jde.

"Jen jsem pro tebe chtěl udělat něco speciálního, víš, abych tě rozveselil." Natáhl mi růži, abych si ji vzal.

Nevěděl jsem, co jiného mám dělat, natáhnu se a vezmu si ho, automaticky si ho přivedu k nosu, abych si přivoněl. Z tohohle se mi chce brečet. Pořád se ho snažím odstrčit, ale on se pořád vrací a pokaždé mě láme o něco víc. Slyším rodiče, jak něco říkají, ale nevěnuji tomu žádnou pozornost. Jsem příliš zaujatý pohledem na toho chlapa přede mnou, jeho nádherný úsměv se nyní mění v úšklebek. Ví, co dělá, a i když mě to rozčiluje, zároveň mě to nutí se mu podřídit. Nutkání klesnout na kolena a obejmout jeho nohy je zdrcující, ale místo toho si odkašlu a usměji se.