Kapitola 109

Bylo skoro poledne, když jsem se probudil. Nejdřív jsem si myslel, že je vše tak, jak má být, ale pak se na mě všechno sesype. Nebyl to zlý sen, jak jsem si myslel. Ethan mě opravdu zradil.

Cítím, jak mi tečou slzy. Včera jsem brečela do spánku a byla jsem z toho pláče tak zatraceně unavená. Šel jsem spát s přáním, aby se to všechno změnilo, až se probudím. Modlím se za zázrak, ale jsem tady. Nic se nezměnilo. To, co jsem chtěl, aby nebylo nic jiného než noční můra, byla nyní moje realita.

Pomalu vstávám z postele. Neměla jsem energii nic dělat, ale také jsem věděla, že nemůžu spát a válet se v posteli celý den.