Kapitola 39

S vděčností čichám k růžím. Rowan mi nikdy nekoupil květiny. Sakra, nikdy se ke mně nechoval, jako bych pro něj byla důležitá. V jeho mysli jsem byla nepříjemnost, se kterou měl dítě.

"Nech mě je dát do vody a pak můžeme odejít" Otočím se a zamířím do kuchyně. Po vložení květin do vázy odcházíme.

Byl jsem nervózní a vzrušený zároveň. Nevěděl jsem, co mám dělat nebo říkat. Chci říct, co děláš během rande? o čem to mluvíš? A kdo má začít konverzaci. Byl jsem tak mimo, že jsem se bál, že to pokazím.