Kapitola 49

Otevřu oči a ocitnu se v obývacím pokoji, ruce přivázané k opěradlu židle.

" Ach, jsi vzhůru. Zajímalo by mě, jak dlouho ti bude trvat, než se probudíš, koneckonců, raději mám své oběti při vědomí, když je zabiju," z mužského hlasu mi běhá mráz po zádech.

Zajde za roh a já ho uvidím. Alespoň jeho části, protože měl zakrytý obličej. Byl to velký a statný muž. Jeho paže samotné vypadaly, jako by dokázaly rozdrtit člověku hlavu. Křičel nebezpečí a ne proto, že jsem byl momentálně jeho obětí. Bylo na něm prostě něco hrozivého.