Kapitola 90

"A to se děje už více než pět let?" zeptá se tiše.

"Ano... když jsem vydělal svůj první milion, byl jsem tak nadšený, že ti to můžu říct, chtěl jsem, abys na mě byl hrdý. Abys viděl, že jsem nebyl jen smolař" vrací se mi mysl k tomu dni. "Vzpomínám si, že jsem čekal, až se vrátíš domů, ale ty jsi to neudělal, takže jsem si ty zprávy nechal až na ráno, stále jsem se těšil, že ti to můžu říct. Když jsem tě druhý den viděl v kuchyni, sedl jsem si vedle tebe a řekl ti, že ti musím něco říct."

Zastavím se, abych polkla a zhluboka se nadechla. Vzpomínka byla vypálena do mého mozku.