Kapitola 212

Byl jsem poškozený, to jsem věděl, ale to poslední, co jsem chtěl, bylo, aby mě Lewis viděl úplně zničeného. Pokaždé, když koupil to, co mi udělal král Josh, můj žaludek se bolestivě stáhl, a to ještě víc, když jsem si uvědomil, že mě nikdy nebude vidět jinak než jako zhroucenou osobu.

"Co jsi chtěl udělat? Porušit rozkaz svého alfa králů? Oba jsme s tím nemohli nic udělat a oba to víme. Podívej, Stalo se to, tak na to zapomeňme a pojďme dál." Oči se mu trochu zalily a já se nad jeho smutkem zamračila. Když se nad tím zamyslel, ten muž křičel strašný nesouhlas, zatímco král se mnou měl svou cestu.

"Měl jsem bojovat víc, měl jsem to být já, kdo tě zachránil!" Možná měl, ale neudělal to a nemohl. Jemně pohnul rukou a opatrně mi zastrčil vlasy za ucho, než udělal svou věc a uchopil si tvář do své velké dlaně, podvědomě se do ní opřem a cítím, jak mnou při jeho doteku probíhají drobné jiskry.