Kapitola 344

"Proč? Co ti řekl Lewis?" Z mých slov byl patrný škádlivý tón, ale ten chlap byl zachráněn, když mou pozornost upoutala slova někoho jiného.

"Ach, už jsi vzhůru?" Slyšel jsem za sebou ženský hlas a otočil jsem se, téměř jsem upadl pod tlakem, který jsem vyvíjel na můj špatný kotník. Žena se při pohledu na můj oteklý úd lehce zašklebila, než se mi znovu podívala do očí. "Nebudu lhát, nemyslel jsem si, že na té noze budeš moc chodit, pokud vůbec. Budeš potřebovat lékařskou péči, možná i kvůli tvé hlavě, byla to docela boule, kterou jsi měl." Žena, kterou jsem si matně pamatoval, jak nám dříve zabránila v běhu, teď stála přede mnou, stále velmi nahá a zcela se za to nestyděla.

"Jsem v pořádku, nic, co by se nezahojilo." Řekl jsem s malou grimasou a moje ruka se lehce přesunula k hlavě, bolest v ní byla velmi výrazná. "Co je to za místo?" zeptal jsem se a moje zvědavost mě přemáhala, když jsem se rozhlížel kolem.