Kapitola 78

"Dylan toho zažil hodně, jen chci, aby byla v bezpečí." Diplomatické a přesné. Jen se na mě snažil dávat pozor, za což jsem mu byla šíleně vděčná, nebýt jeho, už bych se roztříštila úplně. Byl mou skálou.

"To je vtip, že?" Tohle teď začínalo být trochu nepřátelské. Carlos byl směšný. Skončí v horším stavu než já, pokud si tento postoj udrží. "Jsme jediní lidé v celém paláci a ty se ji snažíš udržet v bezpečí? Není v bezpečí, to vůbec ne, dokud je tady, je a vždy bude cílem." Musel jsem souhlasit, nikdo mě nemohl udržet v bezpečí. Lewis mě nejvíc mohl utěšit, kdykoli se něco stalo. Což předpokládám udělal. "Zapomněl jsi, kde jsme?" Otočil se přímo na mě a položil mi svou otázku, jako bych byl úplně idiot, což mě jen rozzlobilo.

"Carlosi, to stačí!" Bylo mi k smrti, když jsem ho slyšel mluvit. "Vím přesně, kde jsme, s největší pravděpodobností jsem viděl víc z paláce než ty! Vím také, že zatímco je král pryč a nemůže mi nic udělat, budu se uvolňovat, jak jen budu moci. Musel jsem najít nějaké útěchy v jakékoli formě, kterou jsem mohl, a to přišlo od Bety Lewis." řval jsem, jen abych viděl, jak se rebelové tváří padají, když se na mě podíval. "Jsem k smrti nemocný z toho, že mi říkají, co můžu a co nesmím, ani jeden Lycan nebo člověk mi nemůže říct, jak se mám vyrovnat, když jsem tady. To je moje rozhodnutí." Sledoval jsem oba muže, jak se na sebe šokovaně podívali z mých slov, ale nakonec oba přikývli. "Carlosi, teď, když jsi venku z kobky, moc neutíkej po ústech. Ať už jsi z kobky, nebo ne, stejně se těžce zraníš, když budeš přistižen říkat něco, co bys neměl. Královská rodina nebere to, že tě ukazují, na lehkou váhu."