Kapitola 101
Zeke stál blízko tribuny a nedokázal pochopit, co vidí. Alexandriny emoce se v okamžiku, kdy spatřila Omegu, proměnily v něco úplně jiného. Cítil všechen její hněv a zklamání, jako by ty pocity byly jeho vlastní. A cítil její smrtící úmysly.
V okamžiku, kdy na vlka křičela, aby s ní bojoval, i Stín věnoval jejímu tónu větší pozornost. Něco mu projelo tělem, když sledovali, jak Alexandra odborně mlátí Omegu, jako by byla nějaký démon. Vypadala neuvěřitelně sexy, když páchala násilné činy, které se u lidí běžně nevidí. Bylo špatné cítit, jak se mu při tom pohledu šíří oheň? Cítil se, jako by mu jeho tělo už nepatří, když kráčel k jejímu ringu.
Každý její pohyb nebyl zbytečný a vypadal tak bez námahy. Alexandra si udržovala kontrolu tak snadno, že by zahanbila většinu lidí na Akademii. Soustředila se výhradně na Omegu. Bojovala, jako by pro to byla stvořená, jako by byla nějaká bojovnice. Sexy bojovnice. Sakra. Jeho zuby pulzovaly, když ho hrozila ovládnout touha zanechat na ní svou stopu.