Kapitola 102

„To bylo od vás velmi nezralé. Nejste děti! Takové nedůstojné chování ve své akademii nebudu tolerovat.“

Zeke poslouchal děkana jen napůl. Cítil jen Alexandru; cítil jen Alexandru. Potřeboval si jít zaběhat, aby si vyčistil hlavu, než všechno zničí. Alexandra na tohle nebyla připravená. Utekla by od něj na míli, kdyby jí to řekl, a její útěk, když byli v nebezpečí, byl to poslední, co potřeboval.

Včera v noci málem zemřela kvůli jakékoli hlouposti, kterou udělala, ale jeho hněv se během zápasu vypařil, jako by neexistoval. Jak mohl zapomenout, že mezi nimi je někdo, kdo ji chce mrtvou? Jak mohl jen tak zapomenout na Claire a Radu? Bylo to, jako by byl bezmyšlenkovitý, zredukovaný na svou prvotní podstatu, aby se soustředil jen na jednu věc.