Kapitola 111

Alexandra se zasmála. Seděla čelem ke svému imaginárnímu Zekovi, se kterým se úžasně mluvilo. Takhle svobodná nebyla od svého příchodu na Akademii Phoenix a jeho suchý smysl pro humor ji rozesmál na…

No, neměla tušení. Slunce stále svítilo na obloze a ona stejně věděla, že je to všechno jen smyšlené, takže na základě toho nemohla posoudit, jak dlouho už byla v izolaci. A i když byl i tento Zeke smyšlený, nemohla si pomoct a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby tohle byl on doopravdy.

Konverzace byla lehká a bezstarostná. Nesměrovala ji k tomu, co si představovala, že se děje s jejím tělem v té temné místnosti, ani k tomu, co se teď děje se Zekem.