Kapitola 114

Zeke se opřel o zeď u dveří a sledoval upíra připoutaného ke zdi naproti němu. Stříbro mu syčelo na kůži, ale upír byl sotva při vědomí.

Ranní sluneční světlo pronikalo okny a jeho paprsky dotýkaly každého centimetru místnosti kromě místa, kde byl upír spoután. Neměl svůj očarovaný prsten od té doby, co se dostal z izolace, a princ Gideon se ho chopil. Kdyby se pohnul byť jen o píď, slunce by ho usmažilo, ale jak už bylo v jeho povaze, cítil by přitažlivost slunce i bez prstenu. Udržovat ho vzhůru během dne bylo mučení, které mu nemohli udělat.

Ale upír mlčel. Držel jazyk za zuby tváří v tvář hněvu svého prince a Gideonova královská krev z něj dělala nejsilnějšího upíra v akademii.