Kapitola 117

Alexandra přestala bojovat, když si uvědomila, že je to zbytečné. A také si uvědomila, že bez ohledu na to, jak moc se ho bála nebo zlobila, její tělo na ten kontakt stále reagovalo, jako by byl zdrojem jejího života. Toužila po něm každým vláknem své bytosti. Bylo to děsivé.

Bylo to vzrušující.

Když Zeke stoupal po schodech ve svém domě, uviděla Dereka a Mylese, jak vycházejí z obývacího pokoje, aby se na něj podívali. Téměř dokázala říct, na co myslí, když se na sebe podívali a pak se vrátili ke dveřím, které Zeke nechal otevřené, když vešel. Ani si neuvědomili, že odešla.