Kapitola 130
Žádné mytí v jezeře by nevymazalo, co způsobili. Zeke nikdy necítil takový klid a Shadow byl nejspokojenější, jaký kdy zažil.
Seděl na břehu a nechal slunce osušovat své tělo, zatímco sledoval, jak k němu jeho družka plave zpět poté, co se umyla.
Jeho vůně byla všude po ní. A v její vůni byla ta nenápadná změna, tak jak vlci mění pachy, jakmile se páří. Jakmile se k sobě navzájem připoutají na celý život. Každý to pozná, i když nevidí jeho znamení.