Kapitola 161

Slunce proudící oknem Zekeho probudilo. Oslepovalo ho, ale neměl sílu se ani pohnout.

Bylo to z jeho těla vysáto. Ne, vyrváno z jeho těla. Cítil se asi stejně bezcenný jako novorozené štěně. Nevěděl, že to takhle může být.

Znal páry, které se na pár dní ukryly, když žena dostala říji, ale vždycky se jim to v pořádku vrátilo. Měl ale pocit, že je někdo musí odtrhnout od podlahy a odnést je odtamtud. Byl úplně vyčerpaný. Muselo to být proto, že byli opravdoví partneři. Všechno bylo silnější. Extrémnější. Byl milován jen kousek od svého života a bylo to zatraceně úžasné.