Kapitola 165

Alexandra se zabořila do sedadla a schovala se před fialovým pohledem, který každou noc vídala ve svých nočních můrách. Měla pocit, jako by se jí mohl dívat do duše. Neviděla jeviště, ale nějak věděla, že jejich pozornost je stále upřena na ni.

Z napětí, které kolem sebe cítila, si uvědomila, že Omegové cítí, že jsou v přítomnosti zla, i když sklopili zrak. Srdce jí bušilo, ale věděla, že poprvé to její nebylo jediné.

Ucítila tlak v hlavě a pak se do ní zabořily ledové prsty, ty samé ledové prsty, které cítila v Izolaci a v lese. Téměř cítila po celém těle hustou melasu, jak se do ní snaží vniknout temná magie. Seděla bez hnutí a bála se i jen nadechnout.