Kapitola 215

Alexandra znovu otevřela zadní dveře a zírala na vlka opřeného o strom na okraji lesa. Bylo dávno po poledni a od jejího otce ani od lidí, se kterými odešel, se neozvala. Nyx zavrčela a znervózňovala. Měla svého vlka poslechnout od začátku.

Nyx nebyla moc hlasitá, ale dokonale chápala emoce svého vlka. A nepomáhalo jí ani to, že se jí pod kůží dřelo něco jiného, připravené prasknout. Dělalo jí to starosti, když se probudila, ale teď se musela obávat důležitějších věcí. Úzkost činila čekání nesnesitelným.

Její otec ji vždycky učil, aby se postavila sama za sebe, takže ať už se o Zekovi šířily jakékoli zvěsti, neměly ho dovést k takovým extrémům. Bylo snadné dokázat, že je nevinný. Proč měla pocit, že jí něco uniká?