Kapitola 227

Byla už skoro tma, když Alexandra po špičkách prošla zadními dveřmi svého rodinného domu. Ne že by to něco změnilo. Celá oblast byla opuštěná. Nebylo to jen proto, že cítila nepřítomnost jiných aur.

S jejím vnímáním věcí kolem sebe bylo něco jiného. Bylo to, jako by to, co se v ní plazilo, vybuchlo ven a teď to natahovalo po něčem jiném.

Řekla Zekeovi, že se něco děje, že se něco blíží. Bylo tohle ono? Byla ona tou pohromou, která postihne všechny ostatní?