Kapitola 223

Když se druhý den ráno probudím – nebo si alespoň myslím, že je ráno – není to tak, že by tenhle divný horský nemocniční pokoj měl okna – usměji se, protože cítím Jackson.

Ale pak se zamračím a protřu si oči, protože...

Chci říct, dal jsem si sprchu. Jeho vůně už mě nebude všude cítit, tak proč...