Kapitola 454

S Lucou prolétáme sály hradu a já se musím trochu smát, protože je na tom něco zábavného a vzrušujícího spěchat s teplou rukou v ruce mého kamaráda. Luca to také cítí a přes rameno se na mě usměje, i když se pohybuje rychle, i když v srdci stále cítím, jak mu úzkost z opětovného setkání s otcem buší.

Posílám mu malý impuls lásky a podpory, když docházíme ke dveřím, kde se zřejmě bude konat naše schůzka, a Luca mi vděčně stiskne ruku. Zpomalíme a Luca zvedne ruku, aby zaklepal na dřevo, když se náhle dveře otevřou a k mému úžasu z nich vyjde známá osoba.

„Tony!“ říkám a na tváři se mi rozlévá úsměv na kluka, kterého jsem minulý semestr vídala každý týden v hodině magie. „Ahoj, jak se máš? Ráda tě vidím!“ Srdce mi přetéká teplem, když ho vidím, a když mi oči přejíždějí po jeho vysoké, štíhlé postavě, s překvapením zjišťuji, že jsem ho minula.