Kapitola 456

„Jsme tady,“ říká táta, vytahuje z kapsy elegantní brýle na čtení a nasazuje si je na nos, „abychom si promluvili o Arieliných financích.“

S mámou se ušklíbneme a pohlédneme si, protože táta v brýlích na čtení vypadá tak roztomile. Ne, že bychom mu to někdy řekli – je až příliš pyšný na to, že je jinak obrovský a děsivý Alfa král. Ale i tak, mezi námi, můžeme přiznat, že je někdy i rozkošný.

Táta posílá na mámu poněkud zničující pohled, pravděpodobně cítí některé z jejích emocí v jejich partnerském poutu, ale jinak neříká nic.