Kapitola 36

Usmívám se, když jdu, protože to vypadá tak nějak cool a strašidelné – jako když běžím přes mrak. Už teď se začínám těšit na snídani, když vystoupám na poslední kopec a přemýšlím, jestli Jesse nespadne tváří – dolů do svých vajec, jako to dělával, když jsme byli malí a on prožíval růstový spurt. Bože, usnul by v těch nejbláznivějších chvílích, jeho tělo si prostě odpočalo, kdykoli to potřebovalo. Jednou usnul uprostřed konverzace u jídelního stolu a tvář mu spadla přímo do bramborové kaše.

Všichni jsme se smáli a strýc Roger ho zvedl do náruče, aby ho odnesl do postele, ale

Prudce zpomalím, když vidím, jak se v mlze přede mnou tvoří temná postava. Jeho hlava je skloněná, jak mu pumpují paže – také běží –