Kapitola 35

Druhý den ráno se probouzím se sténáním, protože nás včera opravdu mučili. Byla to vytrvalostní soutěž, která trvala skoro celý den. Museli jsme stát na kladině s vědrem vody, na hlavě a s holí nataženou přes ramena. V pravidelných intervalech přicházeli poručíci a přidávali závaží na naše štáby, takže to byla zkouška nejen toho, jak dlouho tam vydržíte stát a zda dokážete zůstat rovně, ale také jak dlouho vydržíte snášet rostoucí váhu na ramenou.

Byla to absolutní agónie, jen umocněná tím, že jsem se nějak dostal vedle Jacksona. během toho, takže jsem měl další výzvu vydržet jeho nádhernou vůni kouře a borovice po celou dobu, co jsem tam stál. A bože, čím víc jsem to cítil, tím víc jsem si uvědomoval, že se pod tím navrstvilo něco jiného – něco teplého, sytého a lahodného, jako… třešně? Bože, já nevím, ale ať je to cokoli, funguje to.

Netřeba dodávat. Tuto soutěž jsem nevyhrál. Neudělal jsem si ostudu, po letech baletu mám dobrou rovnováhu a dostal jsem se někam do poloviny kandidátek . Byla to závaží, která mě nakonec vytáhla, když mi na konec hole přidali poslední sadu pytlů s pískem, prostě jsem se zhroutil – úplně sežral hlínu, zatímco voda z vědra na mě cákala.