Kapitola 215
"Počkej, co?" vydechl jsem šokovaně.
"Ach jo," říká moje máma a její vlastní oči jdou do dálky, když si zjevně vzpomíná na tento dávno ztracený, neuvěřitelně důležitý a zajímavý detail. "Na to jsem zapomněl..."
"Věděl jsi!?" Jsem pohoršen - máma a táta, jsou k sobě tak dokonalí. Představa, že je táta spářený s někým jiným...