Kapitola 167 Nová naděje

Chtěl jsem utíkat navždy.

Běhání vysokou trávou nebo stopování malých tvorů v lesích mi bránilo myslet na Amy a mé téměř ponížení z rukou parazita. Celé hodiny jsme si Victor, já a naši vlci užívali vzájemné společnosti a radosti z toho, že jsme součástí přírody, aniž bychom se bavili.

Bylo už hodně po setmění, když jsme naposledy závodili po poli, než jsme skočili do jezírka pagody, abychom se ochladili. Victorův vlk mě následoval do vody a pádlovali jsme kolem, dokud Victor náhle nezměnil člověka.