Kapitola 262 Vůně vetřelců

Z Victorova bytu se nepopiratelně linula vůně červených vlků. Ale byli tam ještě? Zatajili jsme dech a poslouchali.

Oči se mi rozšířily při zřetelném zvuku kroků blížících se k hlavním dveřím.

Instinktivně jsem o pár kroků couvl a opřel se o zeď. Pokynul jsem Victorovi, aby udělal totéž.