Stáhněte si aplikaci

Apple Store Google Pay

Seznam kapitol

  1. Kapitola 151 Out of Line
  2. Kapitola 152 Zesvětlení
  3. Kapitola 153 Mezi dvěma Alfa Samci
  4. Kapitola 154 Zákon o vyrovnávání
  5. Kapitola 155 Můj Beta Bestie
  6. Kapitola 156 Pravda bolí
  7. Kapitola 157 Alpha Playboy
  8. Kapitola 158 Zelenooké monstrum
  9. Kapitola 159 Jaká jízda
  10. Kapitola 160 Stranded
  11. Kapitola 161 Wake Up Call
  12. Kapitola 162 Alfy ve hře
  13. Kapitola 163 Do doupěte Alfa
  14. Kapitola 164 Unfriended
  15. Kapitola 165 Blokováno
  16. Kapitola 166 Alfa k záchraně
  17. Kapitola 167 Nová naděje
  18. Kapitola 168 Zdrcený
  19. Kapitola 169 Pojď se mnou
  20. Kapitola 170 Jak je vidět v TV

Kapitola 5 Nečekaný snoubenec

Druhý den brzy ráno. Probudil jsem se a přál si, abych mohl zůstat celý den v posteli. Špatně jsem se vyspal a vypadal jsem ještě zmateněji než obvykle. Ale vyhovovalo to mé náladě.

Už jsem se chtěl umýt a jít dolů nasnídat se, když někdo zazvonil u dveří. Poté, co jsem si natáhl staré tepláky a příliš velké tričko, běžel jsem ke vchodovým dveřím. Bylo ještě brzy a v domě bylo ticho. Cecilia, Andrew a Andrea musí ještě spát. Podíval jsem se kukátkem a viděl jsem, jak Amy netrpělivě přesouvá váhu z nohy na nohu. Co ji dnes ráno tak vzrušilo? Otevřel jsem dveře a pokynul jí dovnitř.

"Vstáváš brzy," řekl jsem, když jsem ji vedl do kuchyně. "Chceš džus?"

Amy zavrtěla hlavou. "Udělal jsi genetický test Alexi Wilsonovi a dal jsi jim informace o doporučení?" "Jo, proč?" odpověděl jsem a naléval si sklenici pomerančového džusu.

Amy zvedla obálku adresovanou mně. Zpáteční adresa byla společnost Alexe Wilsona.

"Aha, ano. Použil jsem vaši adresu. Cecilia mluvila o mém případu o svatbě s bohatým Alfem, který by se o mě mohl postarat. Nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem miliardářova dědička."

"Jo, to je strašný osud," škádlila ho Amy. Překřížila oči a zahihňala se.

"Nechci si vzít žádného muže, kterého nemiluji. A nejsem ani zdaleka připravena se vdát." Vyplázl jsem na ni jazyk a změnil téma. "Páni. Nemůžu uvěřit, že peníze dorazily tak rychle." Vzal jsem obálku a začal jsem její konec rozřezávat otvírákem na dopisy.

"Je to zvláštní. Obálka nám nedorazila do schránky," řekla Amy. "Do mého domu mi to doručil velmi vznešeně vypadající muž. Nebyl to obyčejný doručovatel nebo tak něco. Měl na sobě oblek a kravatu."

"Neuvěřitelné! Byl jsi testován, aby se zjistilo, jestli jsi ztracená Alfa princezna Alexe Wilsona," řekla Andrea se smíchem, když vešla do kuchyně. "Jsi v bludu, Daisy. Proč si myslíš, že geeky nikdo jako ty by mohl být Alberta Wilson?"

"Já duh...nemyslím si, že jsem Alberta Wilson," řekl jsem Andree a v duchu jsem proklínal svou neschopnost mluvit bez koktání, když byla Andrea poblíž. Proč se Andrea vždycky plížila kolem a poslouchala moje rozhovory? "Uh... proč jsi na mě vždycky tak ošklivý?"

"No... protože jsi takový blbec," odpověděla Andrea a posmívala se mému koktání. "Nemůžu zatraceně uvěřit, že si myslíš, že jsi Alfa. Je to příliš vtipné."

Cítil jsem, jak můj hněv stoupá, ale snažil jsem se soustředit na to, abych zůstal v klidu a mluvil jasně. "Já wuh... nechtěla bych být rozmazlená, bohatá Alfa dívka. Jsem šťastná, že jsem to já."

Andrea nedokázala pochopit, že ke štěstí nepotřebuji být bohatý ani mocný. Mám pár lidí, kterým na mě záleží, a | jsem ochoten pracovat pro to, co chci.

"Lžeš. Doufal jsi, že ses narodil jako bohatý Alfa." Andrea vykulila oči. "Proč by ses jinak nechal testovat?"

"Potřeboval jsem tisíc dolarů, které dává Alex Wilson všem dívkám, které si nechaly testovat DNA, abych zjistil, jestli je jejich otec," přiznal jsem. Když jsem to slyšel nahlas, cítil jsem se hůř než včera.

"Používání lidí není něco, co bych normálně dělal," vysvětlil jsem. "Ale bylo to buď podstoupit test a dostat zaplaceno tisíc dolarů, i když jsem věděl, že nejsem chybějící dědička, nebo jsem musel dovolit Amyinu otci, aby zaplatil za drahý oblek, který jsem zničil."

Podal jsem Amy obálku. "Dej to svému otci a ostatní peníze, které mám ve svém pokoji. Může zajistit, abys věděl, kdo ty peníze dostane." Nemohl jsem se přimět zmínit Victorovo jméno před Andreou.

Amy zavrtěla hlavou. "Nemůžu ti vzít peníze a můj otec taky ne. Tvrdě jsi dřel za každý desetník, který máš, a nikdy nic z toho neutratíš. Vezmeš si tenhle šek a proplatíš ho. Ulož si ho na spořicí účet na vysokou školu."

Amy vytáhla šek z obálky a ztuhla. "Kolik platil Alex Wilson dívkám za vzorek jejich DNA?" zeptala se. "Myslel jsem, že jsi řekl tisíc dolarů."

přikývl jsem. "Ano, inzerovali, že každé vybrané dívce, která udělá test, dají tisíc dolarů."

"Ale tento šek není na tisíc dolarů," řekla Amy. Odtáhla šek od Andrey, která se jí ho snažila chytit z ruky. "Ach, ne," zasténal jsem. "Já n...potřebuji dalších tisíc dolarů, abych zaplatil za ten oblek."

"Za ten oblek budeš moct zaplatit," řekla Amy. Bylo mi jasné, že se snažila neusmívat. "Můžeš si koupit jakýkoli oblek, jaký chceš. Podívej." Amy mi držela šek před očima. Bylo to na mě sto tisíc dolarů."

Vydala jsem výkřik. "Je to chyba. Musím to vrátit a dostat jeden za správnou částku."

"Chlapče, ty jsi hloupý," řekla Andrea. "Měl bys držet jazyk za zuby a dát ten šek mým rodičům. Vychovávali tě celé ty roky. Dlužíš jim."

"To by byla krádež. Nejsou to moje peníze," řekl jsem jí a prozkoumal šek blíž. Pod adresou Alexe Wilsona bylo telefonní číslo. "Volám panu Wilsonovi, abych mu řekl o té chybě."

Ale zvonek před | mohl vytočit telefonní číslo.

"Možná odhalili chybu a vystopovali mě, abych jim vrátil kontrolu," řekl jsem a běžel se podívat, kdo je u dveří. Otevřel jsem dveře, připravený předat příliš velké céčko . Ale když jsem viděl, kdo je ve dveřích, nemohl jsem se pohnout ani promluvit.

Byl to Victor. Vstoupil do domu ve formálním obleku s velkou kyticí jasně rudých růží v jedné z rukou. Byl pohlednější než kdy jindy a voněl jako drahá kolínská.

Jeho asistent za ním nesl více než tucet drahých dárkových krabic s různými značkami návrhářů. co se dělo?

Victor pohlédl na mě a můj ranní pohled, který byl neobvyklejší, a jeho tvář ztuhla. Ale po chvíli se blýskl super okouzlujícím úsměvem, když kráčel vpřed do domu.

Podíval se na nás tři. "Kdo z vás je Daisy?" zeptal se zdvořile. Vrátil jsem se k sobě a stroze odpověděl. "Jsem Daisy." Proč tu byl?

Kousla jsem se do rtu a snažila se držet tvář dál od Victora. Možná by mě z restaurace nepoznal.

Ale Victor si mě prohlížel od mých kudrnatých vlasů, stažených z obličeje gumičkou, až po mé volné tepláky s dírami na kolenou. Z jeho výrazu bylo patrné, že mi nepřipadám přitažlivá, ale zdálo se, že si mě také nepamatuje. "Takže... jsi ztracené dítě pana Wilsona."

Vypadal vážně, ale tohle musel být vtip.

"Přinesl jsem pár věcí, dárky, které jsou právem tvoje."

"Ne... Počkat... co?" koktal jsem. "Co... co tím myslíš?" Zatočila se mi mysl. Říkal Victor to, co jsem si myslel, že říká? "Jsem tvůj snoubenec, Alberto," řekl Victor s přitažlivým úsměvem.

تم النسخ بنجاح!