Kapitola 179

Pohled Sheily

Nemohl jsem přestat sténat bolestí. Tentokrát bolest přicházela odevšad a trhala mě uvnitř. Znovu jsem zasténal a schoulil se do teplé měkkosti. Hlava se mi točila, řasy byly tak těžké, že se roztahovaly, kosti mě bolely v kloubech a moje energie se úplně vyčerpala. S tolika námahou jsem otevřel oči a důsledně jimi mával, abych měl na vteřinu jasný a stabilní zrak. V okamžiku, kdy jsem měl jasný výhled na prázdný vzduch, mou mysl nemilosrdně zaplavily vzpomínky na můj rozhovor s Amelie, všechny najednou, což způsobilo, že můj dech byl drsný a nepravidelný a slzy z hlubokého smutku, který jsem cítil, utopily můj pohled na modrý oceán a nemohl jsem ho zastavit, protože jsem si připomněl svou realitu. Byl jsem konec pro všechny a válka byla za dva dny. Musel jsem to říct všem.

Snažil jsem se zvednout, ale nešlo to, v tu chvíli jsem si všiml svého okolí. Ležel jsem na posteli, ale poslední věc, kterou jsem si pamatoval, byl odchod z Rady, a pak se zmocnila temnota.