Kapitola 3 NEVLÁDANÁ KRÁLOVNA CHASKA

Královna Chaska vystoupila z kočáru s rameny vysoko, když se rozhlížela kolem.

Její služebná okamžitě vyběhla z druhé strany a běžela k ní.

Ina byla trochu překvapená. Takže...to byla královna? Shilah se dívala zpovzdálí, stejně se nechtěla přiblížit.

Chaska potemněla, když uviděla dámu před sebou.

"Takže... ty jsi ten, kdo řve na můj kočár?" Zeptala se a pohlédla od hlavy až k patě na Inu.

Její výmluvnost byla okouzlující, ale Ina tam nebyla pro obdiv. Místo toho byla rozhořčená, když slyšela, jak jí říká taková slova.

"Váš kočár na mě vylil vodu," řekla naštvaně. A okamžitě ji Chaska udeřil tvrdě přes tvář.

"Cha!" Shilah zalapala po dechu z místa, kde stála.

Oh, ne....

Ina byla po zuby omráčená, když jí ruka okamžitě přejela po tváři.

Co??? Královna jí dala facku??? Položila na ni ruku???

"A ty musíš být hloupý, když přede mnou stojíš a stěžuješ si," řekla Chaska, scéna už přitahovala hodně pozornosti lidí kolem.

"Co je vůbec tak zvláštního na tvých šatech? Jsem si docela jistý, že můj kůň je ještě dražší než on."

Odmlčela se a udělala krok blíž k Ine.

"Ty špinavý prostoře. Měl bys mít štěstí, že mám dnes tak veselou náladu. Jinak bych se ujistil, že se vrátím do paláce s tvou hlavou v tašce."

A s tím se otočila a odešla, šla si pro to, co chtěla, se svou služkou za ní.

Ina byla hluboce otřesená, ruku stále na tváři. Královna jí dala facku? Ona.... dala jí facku?

Trhovnice kolem mumlly a třesaly se. A Shilah na okamžik pomyslela, že půjde blíž, aby ji utěšila, ale protože nechtěla přenést agresi, zůstala tam, kde byla.

Ina kypěla vztekem, kožešiny už jí vylézaly z kůže.

Žádný; nemohla se posunout. Teď ne. Útok na královnu by si rozhodně vyžádal trest smrti.

Rychle se otočila a začala odcházet, zatímco Shilah ji tiše následoval s těžkým košem.

*

"Matka!!!!" vykřikla Ina, jakmile vstoupila do domu.

Kdyby jen disponovala schopnostmi čarodějnice, byla by si docela jistá, že by svým vzteklým řevem způsobila, že by se zdi bortily.

"Maminko!!! Otče!!!" Znovu vykřikla a tentokrát její matka seběhla po starém schodišti.

"Ino??? V čem je problém??"

"Všechno je problém, matko!! VŠECHNO!!"

Její matka se vrhla dolů a všimla si skvrny na jejích šatech a vzteku ve tváři její dcery... takové nikdy předtím neviděla.

Shilah okamžitě vešla a držela košík.

"Ino, co se stalo?" zeptala se její matka.

Její hluboké vrčení přilákalo její sourozence dolů. Netušila, že její otec není doma.

"Podívej se na mě, matko! Jen se podívej!" Ina zařvala a snažila se uklidnit, aby to vysvětlila.

"Na trhu na mě královnin kočár vylil bahenní vodu. A když jsem si šel stěžovat, dala mi facku!"

Všichni šokovaně zalapali po dechu.

"Královna ti dala facku?!" zeptala se její mladší sestra - Vanessa.

"Která z královen?" Byla to její matka.

"Královna Chaska!" Ina zasypala to jménem tolik jedu v hlase.

"Proboha! To je starší královna!" zalapala po dechu vanessa.

"Ale proč by ti dala facku jen proto, že jsi si šel stěžovat? To není správné...!"

"Ach....! Nebýt toho, že je královnou a měla kolem sebe stráže, zatraceně bych nesl následky a stáhl ji zaživa!! Ale, přísahám matko, přísahám na ochránce sedmi hor, MUSÍM SE pomstít!! Je to slib!!"

A s tím Ina utekla po schodech.

Místností několik sekund kolovalo napínavé ticho.

"Nemělo by to být překvapení," řekl náhle Evo.

To byl jediný syn domu.

"Slyšel jsem, že královna Chaska je pěkně zlá a vznětlivá."

"A na co se díváš?" Jeho matka náhle vyštěkla, odkazujíc na Shilah, která celou dobu stála a přihlížela.

Tiše sklopila zrak a odešla.

**************

Ve velké místnosti, prostorné a dobře zařízené. Bylo vidět dvě ženy a nějaké služebné, stojící kolem a tvářící se střízlivě.

Bylo vidět královnu Noshebu, jak sedí na posteli s oteklýma očima. Zatímco dvě ženy stály vedle ní a snažily se ji přesvědčit, aby nosila své dítě.

"Prosím, má královno," prosil ten s dítětem.

"Chápu, jak se cítíš, ale pořád je to tvoje maso a krev. Potřebuje tvůj mateřský dotek a potřebuje, abys ji nakrmil. Prosím..."

"Nesnáším se opakovat, Ahigo," řekla královna chraplavě.

Její hlas byl tak hrubý a plný bolesti.

"Sejmi ze mě tu kletbu. Já nechci dítě ženského pohlaví, chci MUŽA!!!"

Zvedla jeden z talířů bonbónů vedle sebe, hodila ho na podlahu a rozbila ho na kusy.

To byla pátá deska, kterou rozbíjela.

Ahiga. To byla prostřední manželka. Více než hodinu prosila královnu, aby sehnala její dítě, ale neposlouchala a od té doby, co se dozvěděla, že porodila ženu, se chovala jako šílená žena.

"Ale kde ji chceš mít? To tě vůbec nezajímá?" zeptala se ustaraně Ahiga a Nosheba se na ni zamračila.

"Je mi to jedno, Ahigo. Můžeš ji vzít k mé matce, aby se tam mohla připojit ke své sestře. Nechci mít kolem sebe ani jednu ze svých dcer!" Štěkala.

"Dobře; dobře. Dobře. Můžeš ji poslat ke své matce, až bude plnoletá. Ale zatím to není nic jiného než nemluvně a potřebuje péči. Prosím, má královno, přimlouvám se za ni. Prosím... nezapomeň, že jsi ji devět měsíců nosila v lůně. A nezapomeň, že jsi také žena...."

Právě v tu chvíli byla cítit další přítomnost, když se otevřely dveře a dovnitř vešla královna Chaska.

Vzhledem k prostoru v místnosti byly dveře docela daleko od postele a Chaska to poskytlo nějaký čas, aby se pořádně podíval na Noshebinu ubohou tvář. Její služebná šla za ní.

Nosheba na ni zírala, když vešla dovnitř, hruď se jí zvedala a těžce klesala.

"Zdravím, má královno," uklonily se ženy a služebné, jakmile se Chaska dostal do postele.

"Ach! Zdravím vás všechny," usmála se Chaska a vrátila pohled na Noshebu, pak se pokusila nasadit žalostný pohled.

"Ahoj, královno Noshebo..."

"Co chceš?" Nosheba okamžitě vyrazila, ruce sevřela v pěst a Chasce trvalo hodně, než zamaskovala úsměvy.

"Zachovej klid, nejdražší. Nejsem tu kvůli problémům. Vlastně..." Odmlčela se a otočila se ke své služebné, čímž jí naznačila, aby pokračovala s košíkem ovoce .

"Přišel jsem ti je dát."

Služebná se uklonila, když položila malý košík s ovocem na postel vedle Nosheby.

"Když jsem slyšel, že jsi šel spát, rozhodl jsem se sám spěchat na trh, abych ti přinesl nějaké ovoce, aby ses mohl najíst a osvěžit..."

Než mohla Chaska dokončit svá slova, Nosheba popadla nějaké ovoce v košíku a hodila ho jejím směrem.

"Vypadni z mého pokoje, ty démone!!" Vztekle zaklela.

"Nechci od tebe ani špendlík a nechci tvou prokletou přítomnost kolem sebe. Tak vypadni...!!"

Chaska konečně vyloudila úsměv, který skrývala. Bylo to tak příjemné vidět ji takhle.

"Uklidni se, Noshebo, ano? Proč být tak zahořklý?" zeptala se klidně.

"Udělal jsem něco špatného, když jsem ti šel přinést nějaké ovoce? Nebo... jsem tím důvodem, proč jsi porodila dítě ženského pohlaví, kterému její otec říkal Badnews?"

Noshebě se zaleskly oči.

"Ne.......!!!!!!!!!!" Zařvala a hodila celý košík s ovocem na podlahu.

"Nenávidím tě, Chasko! NENÁVIDÍM TĚ!!!! Stráže! Vypadněte z mého pokoje!"

Chaska se výhružně a pohrdavě zasmál; její smích se ozýval takovým výsměchem, že to Noshebu roztrhalo na kusy.

Porodní manželky v místnosti uvažovaly o tom, že požádají královnu, aby odešla, protože trápila zraněnou matku, ale všechny se nechtěly dostat na Chasčinu špatnou stranu, protože věděly, že může být opravdu smrtící.

"Užij si svůj smutek, Noshebo," řekla Chaska a nakonec odešla.