Kapitola 32 Ahoj, tati.

" Ahoj, tati." Vycházím z pokoje s telefonem přilepeným k uchu: "Můžeš chvíli počkat, jsem v kuchyni..."

"Stalo se něco?" Ptá se ustaraně. Je neuvěřitelné, jak zná zabarvení mého hlasu, jak dokáže rozpoznat mé emoce podle toho, jak vyslovuji slova. Přináší mi teplo do srdce, vědět, že jsem milován tímto způsobem.

„Chci si jen promluvit...“ řeknu a projdu kolem skupiny, která pravděpodobně mluvila o mně. Vrhl jsem na ně pohled a oni sebou trhli, protože si uvědomili, že mluvili příliš nahlas... ale jen si odfrkni a jdi