Kapitola 83 Jdi domů, Juliane

Zpátky v ložnici, pryč od vůně rozkoše, páry, která mi zamlžovala mysl, se zhluboka nadechnu, nafouknu plíce na maximum, jen abych to tvrdě vypustila... A podívám se na svou postel, bolestně si uvědomuji, že opravdu chci usnout v Julianově náručí, zvláště když pohled na něj bude první věcí po ránu.

Ale to je jen hloupý sen, ke kterému se moc nepřipojuji. Jen ustrašeně otevírám dveře ložnice, srdce mi bije rychle a úzkostlivě. Světla v domě svítí, ale je tam tak hluboké ticho, že slyším všechno kolem sebe - vrzání dveří, tlukot mého srdce v uchu a moje nohy, které vydávají tenký zvuk, kdykoli podrážka narazí na porcelánové dlaždice." Hlasitě zavolám a pomalu jdu po chodbě... Je to dlouhá chodba, a přestože není tak velká jako vila, ve které táta bydlel, tento byt má mnoho pokojů. Naštěstí je tátova jedna z prvních, což znamená, že je od mého značně vzdálená.

Zastavím se před jeho ložnicí a zvednu ruku, abych zaklepal na jeho dveře, ale zjišťuji, že nejsem schopen pokračovat. Sakra, třesu se. Ještě nedávno jsem šukal s jeho nejlepším přítelem a teď se ho chystám přimět, aby si šel koupit nějaký lék, který ani nepotřebuji.