Kapitola 142
*Sofin pohled*
Liam odchází a já se snažím si s tím nedělat starosti. Nechci ho vyděsit tím, že budu příliš na něj navázaná. Vím, že říkal, že mě nikdy neopustí na dlouho, ale tráví tolik času sám, že se bojím, že by pro něj bylo pouto s někým, kdo potřebuje pomoc, příliš těžké. Vezmu z miniledničky láhev s vodou, vypiju polovinu a pak se zhroutím zpátky na postel.
„Dobře, Maxi, jdu si pro tebe, radši se na mě připrav,“ říkám nahlas do prázdné místnosti. Zavřu oči a soustředím se na svůj dech, udržuji ho pomalý a stabilní, zatímco zkoumám své spojení s každým poutem. Jack je sotva na místě, už přišel na to, jak se chránit, žádné překvapení z mého střežící se pouta. Soustředím veškerou svou pozornost na spojení s Maxem a zhluboka se nadechnu při pohledu na jeho vířící emoce.