Kapitola 148

**Sofijin pohled**

Jak slunce zapadá za stromy, naše útulná chatka se promění a okolní lesy se v mžiku promění z okouzlujícího v tajemný. Pohled z okna chatky je jako vstup do úvodní scény hororu a já se toho nemůžu nabažit. Očekávání toho, co by se mohlo skrývat ve stínech, ve mně zažehne vzrušující vlnu. Asi potřebuji terapii nebo něco takového, protože jsem si jistá, že většina lidí by z toho neměla radost. I když to může být tím, že nejsem jako většina lidí. Jsem predátor, jsem ta věc, která se skrývá ve stínech a které by se lidé měli bát.

„Připravená si jít zaběhat?“ zeptá se Liam.