Kapitola 234
* Sofiin pohled
Dalších pár týdnů uběhlo jako v mlze. Věděla jsem, že jsem otěhotněla druhý den říje, protože říje náhle skončila, a jsem si docela jistá, že dítě je Maxovo, což znamená, že je velmi nepravděpodobné, že bych někdy znovu dostala říji. Je to hořkosladká myšlenka. Jsem ráda, že nebudu muset být nucena k další říji a že můžeme mít svobodu být intimní, kdy chceme, a ne když si to můj vlk vyžádá. Také to znamená, že tohle dítě bude naše poslední, a i když je pět dětí více než dost, pořád mě trochu mrzí, že tohle s mými kluky už nikdy nezažiju. Není nic krásnějšího než sledovat, jak naše rodina roste, a sledovat, jak se muži, které zbožňuji, stávají otci. Strávila bych zbytek života tím, že jim dám děti a dívám se, jak je poprvé drží v náručí, kdyby to moje tělo a zdravý rozum vydržely.
Být matkou je nejtěžší, ale zároveň nejpřínosnější práce na světě a neměnila bych na tom ani jednu věc. Moje děti jsou můj svět a miluji je tak moc, že to bolí. Nesnáším, když jsem od nich pryč kvůli práci a když musí jít do školy. Kdybych mohla, zavřela bych je i svá pouta pryč a žila s nimi navždy v malé bublině.