Kapitola 27
Zabouchnu dveře svého pokoje a vrhnu se na postel, zabořím obličej do polštáře a zakřičím do něj všechnu svou frustraci. Proč bych měl dostat Jacka jako dluhopis? Nenávidí mě skoro stejně jako já jeho. Nemůžu uvěřit, že mi ho skoro bylo líto! Myslel jsem si, že jsem ho možná špatně pochopil, že za tvrdým zevnějškem je vyděšený a poškozený muž.
"Do prdele, Jacku!" křičím do polštáře. Nechávám všechen svůj vztek plynout v mých slovech. Jsem s tím vším hotový. Chci jít domů.
"Sophie přestaň!" Slyším, jak mě ruce táhnou a zvedají mě z postele. Bojuji proti sevření na mě.