Kapitola 29
Pan Collins stojí nehybně na konci postele, má napjatou čelist a zaťaté pěsti.
"Liame?" Ptám se, stále trochu omámená a nejistá, jestli je to sen nebo realita. Zvednu hlavu a podívám se dolů na holou hruď, kterou jsem používal jako polštář. Alexander neustále dýchá, stále klidně spí. Pak mě napadne děsivá myšlenka. Jsem nahá. "Sakra," nadávám. Snaží se vytrhnout kryty zpod Alexandra a přitom ho probudit.
"Co se děje?" zeptá se náhle ve střehu. Pak se uvolní, když si všimne pana Collinse. "Vidím, že nás pátrací skupina našla," zabručí. Moje ruka dopadne na košili a rychle si ji oblékám. Podle velikosti musí být Alexandrův, což je v pořádku, protože zakrývá o něco více, než by zakrýval můj.