Kapitola 99
„Jste v pořádku, pane?“ Sofiin andělský hlas mě pohltil jako hojivý balzám a já na pár vteřin vstřebávala útěchu, kterou mi její přítomnost přináší, než jsem si nacvičila výraz a otočila se k ní čelem.
„Ano, jen jsem plavala moc silně. Je všechno v pořádku?“ ptám se a ohlížím se za ni, jestli je sama. Nevidím s ní nikoho. Zčásti z toho mám radost a zčásti obavy. Není pro mě bezpečné být s ní sama.
„Vzbudil jsem se žíznivým, tak jsem šel do kuchyně pro vodu, doufám, že ti to nevadí. Pak jsem potřeboval trochu vzduchu. Nevěděla jsem, že jsi tady venku. Promiň, že jsem tě vyrušil,“ nervózně se usměje a dá mi to obrovské úsilí, abych nešel a nepolíbil ty dokonalé baculaté rty. Nemůžu si pomoct, když cítím zklamání, když vím, že mě nepřišla hledat.