Kapitola 2

Když jsem se osprchoval, oblékl jsem si své oblíbené džíny a pohodlné tričko. Vyčesám si hnědé vlasy po pás a nechám je uschnout. Moc si s makeupem hlavu nelámu, jen trochu lesku na rty a trochu oční linky. Je čas zamířit do Adrianina pokoje... moje sestra královny dramatu. Je jen o 2 roky mladší než já, ale mnohem náročnější na údržbu než moje nejmladší sestra Alexis.

Zatřesu Adrianou: "Adel no tak! Je čas vstávat do školy. Vstávej a oblékej se." Adriana se vykroutí a začne odkopávat přikrývky, "Proč jsi mi pořád do tváře?" "Hej sestřičko!" Ustoupím: "Vzbudím tě, jen když nezbytně musím. Kdybych měl na výběr, neudělal bych to. Jsi úplně nevrlý. Kromě toho, za pár měsíců, až půjdu na vysokou školu, se ti po mně bude stýskat a už tě nebudu moct vzbudit." Podívá se na mě s úšklebkem: "Pokud najdeš školu, která tě přijme." Vyjdu z jejího pokoje a ignoruji její poznámku, protože vím, že ze mě chce jen vyvolat reakci, a odmítám se nechat rozčilovat, než se vůbec dostanu do školy.

Jdu přes chodbu do Alexisina pokoje. "Lex! Čas vstávat sestřičko!" řeknu a jemně s ní zatřesu. Sedí zpříma a ovine mi ruce kolem krku, "Nos mě!" Zakroutím hlavou a vymotám se z její náruče: "To není šance. Teď nemáme čas na hry. Musíš se připravit, pak se musíš nasnídat před školou. Navíc je ti 9 let! Nemyslíš, že jsi trochu starý na to, abych tě mohl nosit?" Usměje se a říká: "Kyra mě stále nese." Otočím se k ní zády a říkám: "To je Kyřina volba... Ne moje", když odcházím z její ložnice.

Procházím obývacím pokojem a táta se chystá odejít do práce, "Uvidíme se dnes večer tati. Máte nějaké preference na dnešní večeři?" Rychle mě obejme a říká: "Co uděláš, bude to dobré. Musím jít. Miluju tě!" Dveře se zavřou, než dostanu příležitost říct mu, že ho miluji. Pokrčím rameny a vejdu do kuchyně a ze 3 misek a lžic vytáhnu cereálie a mléko.

Poté, co se všichni najíme, vyrážíme ven a na rohu naší ulice potkáme Kyru, abychom společně šli do školy. Jak tak jdeme, jedna z dívek z mé třídy jde za mnou a popadne mě za hrst vlasů. Stáhne mi hlavu dozadu a pokusí se mě udeřit pěstí do obličeje. Z reflexu se otočím s její rukou, která mě stále drží za vlasy, a praštím ji do nosu. Pustí mi vlasy, chytne se za nos a já se rozběhnu. Když mě Kyra a moje sestry dohoní, Alexis se vzteká a Kyra se směje, takže jí po tvářích stékají slzy. Ptám se, co je tak vtipného, a ona nemohla mluvit. Alexis se na Kyru podívá a řekne mi: "Řekl jsem té dívce, že jí chci říct tajemství. Když se sehnula, aby poslouchala, praštil jsem ji do oka!" Začal jsem se smát stejně tvrdě jako Kyra, dokud jsme nepřišli do školy. Zmínil jsem se, že Alexis je z nás všech nejžhavější?

Šel jsem rovnou ke své skříňce, celou dobu jsem měl hlavu skloněnou a otevřel ji. Pokračoval jsem v tom, abych vydal své knihy na prvních pár lekcí. Když jsem zavřel skříňku, skočil jsem za Dianou, třídní snobkou, která byla také vlkodlakem a chodila s naším budoucím alfou. Diana se začne smát, když říká: "Aww, vyděsila jsem tě?" Aniž by čekala na odpověď, pokračovala: "Dobrá. Měl bys být. Stejně tě tu nikdo nechce. Až se stanu Lunou, budeš odsud pryč. Můžeš rovnou odejít." Ohromeně se na ni podívám a říkám: "Ach, něco mi uniklo? Mohl jsem přísahat, že jsem právě slyšel Adama ve skříni školníka s někým jiným. Možná jsem jen slyšel věci." Diana zatne pěsti a začne mě bít pěstí, ale ředitel Thomas ji zastaví, "Raději jděte do třídy dámy, než zazvoní druhý zvonek."

Náš budoucí alfa, Adam Dumas, je hlavním hráčem a nevěří v odhodlání, ale Diana si myslí, že je jediná. Myslím, že díky tomu se cítí dobře. Osobně mi to bylo jedno. Je tak plný sám sebe, že žádná vlčice nebude nikdy důležitější než on sám. Jeho Beta Brian je stejně špatný.

Podařilo se mi projít prvními čtyřmi lekcemi, aniž by mi do cesty vrhli jen pár jmen, což mi vyhovuje. Po uložení knih do skříňky jdu na oběd. Dostanu tác s jablkem a lahví vody. Všechno, co tato škola dělá, je nechutné, takže volím bezpečné možnosti.

Nacházím Kyru sedící u našeho obvyklého stolu v rohu jídelny a čeká na mě. Sednu si a vidím, že má na tváři úsměv. "Co se to s tebou děje? Vypadáš, že něco chystáš " řeknu, když na ni vrhnu boční pohled. Usměje se opravdu široce: "Co si myslíš o uspořádání velké oslavy k tvým narozeninám? Mohli bychom pozvat každého nenapářeného samce a možná bys mohl najít svého partnera!" Zuřivě zavrtím hlavou: "SAKRA NE! Nebudu. Žádný z těchto mužů se mnou nechce mít nic společného. Proč zvát odmítnutí k sobě domů? Nedělám to. Ten den se obléknu do školy, ale nic víc. Vůbec nechci večírek. Můžete spojit mou mámu a říct jí, že se toho nechci zúčastnit." Kyra vypadá vyčerpaně, když se ptá: "Jak jsi věděl, že za tím byla tvoje máma?" Řekl jsem: "Víš, jak moc nenávidím všechny tady kromě tebe. Moje máma nemá ani ponětí, jak moc nenávidím tuhle školu. Odmítám ji obtěžovat všemi těmi kecy. Ona si s tím nemusí dělat starosti. Víš, že kdyby se jeden z našich tátů dozvěděl o tom, co tu denně procházím, začali by do sebe mlátit hlavami." Kyra se neklidně zasměje: "Věřím, že máš pravdu." Pokrčím rameny a sleduji, jak se Kyřiny oči lesknou, zatímco spojuje moji mámu.

Linking nebo mindlinking je forma komunikace, kterou máme jako členy stejné smečky. Můžeme jej také použít k veřejnému oznámení. Najednou cítím klepání v mozku a už vím, kdo to bude, když otevřu odkaz. "Ahoj mami. Vím, že chceš k mým narozeninám udělat něco speciálního, ale neudělej to. Nejlepší, co pro mě můžeš udělat, je být doma, až přijdu ze školy, a strávit se mnou večer. To je vše, co chci." Moje máma si povzdechne, Avery, jen to pro tebe chci udělat speciální. Mohly by to být vaše poslední narozeniny doma na několik let. A co když je tvůj kamarád v naší smečce. Než odejdete, rád bych věděl, kdo je můj budoucí zeť.“ Poté, co jsem mámu ujistil, že se s ním setká, pokud to udělám, řeknu jí, že musím jít.