Kapitola 3

Zbytek dne probíhal stejně jako vždy. Držím hlavu skloněnou, ignoruji šepot, volání jména, vyhýbám se občasné noze, která mi záměrně vrazí do cesty, aby mě podrazila (jedna z výhod neustálého koukání na podlahu). Po škole jsem se setkal se svými sestrami a Kyrou a začal jsem chodit domů.

Jsme v půlce cesty domů, když slyším, jak za mnou někdo běží. Ve snaze vyhnout se další situaci, jako je dnes ráno, rychle se otočím a vidím, jak ke mně běží náš budoucí Alfa, "Avery! Proč tak spěcháš na odchod?" Zvednu obočí a zavrtím hlavou: "Opravdu tě nezajímá nic kromě toho, co na tebe osobně působí. Promiň, Alfe, musím jít." Začnu se otáčet a on mě chytne za zápěstí a otočí mě.

Už nemůžu skrývat své podráždění a říct: "Co chceš Alfa? Musím se dostat domů a uvařit večeři pro svou rodinu." Pořád mě drží za zápěstí a říká: "Vím, že se blíží tvoje narozeniny. Pořádáš párty?" Zuřivě zavrtím hlavou a říkám: "SAKRA NE! Nikdo v téhle smečce mě nechce mít, mnohem méně mě jako kamaráda. Prosím, NEPOKOUŠEJ se mě přesvědčit o něčem jiném. Každý den chodím domů s příliš mnoha modřinami na těle, abych si myslel něco jiného, a NEPOKOUŠEJ se mi říct, že jsi to nevěděl. Vidíš to denně a já to vím. Prosím, nech mě jít domů."

Pustí mi zápěstí a říká: "Co když to zastavím?" Zmateně se na něj podívám: "Proč bys to teď dělal, když jsi mi před lety mohl ušetřit HODNĚ bolesti? Ne, díky. Teď alespoň vím, s kým mám co do činění. Poslední věc, kterou potřebuji, je banda falešných zadků, kteří se chovají, jako by mě měli rádi. Nesnáším nepoctivost, Alfa. Uvidíme se později." Otočím se a běžím dohonit Kyru a mé sestry.

Kyra se na mě dívá s vykulenýma očima, "O čem to sakra bylo?" Pokrčím rameny, "Nemám tušení. Najednou mu záleží na mých narozeninách a na tom, jestli budu mít večírek. Opravdu je mi to jedno." Kyra se zastaví a chytne za stejné zápěstí, které Alfa Adam popadl, "Co když je to tvůj kamarád?!" Protočím oči: "Pokud je to můj kámoš, určitě mě odmítnou, nebo ho budu muset odmítnout za podvádění. Neexistuje žádný způsob. Jen na to teď nemůžu myslet. Oba víme, že mám vysokou školu, jakmile dostuduji. To si nemůžu nechat ujít."

To je jedno z mých největších tajemství, o kterém ví jen Kyra, její rodiče a moji rodiče. Ani naše smečka alfa o tom neví a já to tak chci zachovat. Naše kódové slovo pro speciální školení je vysoká škola. Vidíte, zatímco většina vlkodlaků dostane svého vlka a posun v 16 letech, já jsem se poprvé posunul v útlém věku 4 let. Podle mámy jsem to málem nepřežil. Proto o tom Kyřina máma ví. Moje máma věděla, že je mi příliš blízká na to, aby byla účinná jako lékařka, a tak zavolala Kyřinu mámu, aby mi pomohla. Přišel s ní Kyřin táta, a když mě sledovali, jak se posunuji, všechny brady spadly, když viděly, že můj vlk byl celý bílý a zářil.

Kyřina máma, Leah, mě hnala do mého pokoje a řekla mámě: "Nemůžeme ji vzít do nemocnice. Je tam příliš mnoho svědků." Moje máma a táta na ni zmateně koukali a táta se zeptal: "Proč bychom se měli starat o svědky? Moje dcera by mohla zemřít!" Kyřin táta, Beau, položí ruku na rameno mého táty, "Ona není jen obyčejný vlk, který je náhodou bílý. Ona je TEN bílý vlk." Můj táta okamžitě přešel do panického módu: "Ty a Leah nemůžete nic říct! Zvláště Alfě Dakari! Nechá ji položit nebo zamknout, aby ji mohl použít, až ji bude potřebovat!" Tehdy všichni uzavřeli pakt, aby mě ochránili za každou cenu.

Pamatuji si to úplně jinak.

FLASHBACK

Hraju si se svými hračkami, když po celém těle cítím nesnesitelnou bolest, která mě nutí křičet a schoulit se do fetální polohy. Sotva slyším své rodiče přes zvuk pukání a bolest, kdy se mi lámou kosti a přemisťují se, pak všechno potemní.

Objeví se jasné světlo a přede mnou se objeví krásná žena v bílých šatech a bílých vlasech. "Uvolni se, mé dítě. Přežiješ to, ale musíš se uvolnit a nechat to, aby se to stalo. Zmenší to bolest. Jsi určena k velkým věcem , Avery. Až budeš starší, víc se naučíš, ale chci, aby se tvá rodina a ti nejbližší, aby se s tvým vlkem setkali už teď, aby věděli, jak jsi důležitý."

Když se ohlédnu zpět, přál bych si, abych se zeptal na inteligentnější otázky, ale jediné otázky, které můj dětský mozek dokázal napadnout, byly: "Jsi bohyně Měsíce? Je moje vlčice krásná?" Bohyně Měsíce se zachichotala: "Ano jsem, mé dítě, a tvá vlčice je naprosto nádherná. Uvidíš ji, až budeš starší, ale musí to být v době, kdy budeš v bezpečí. Občas tě ve snech navštívím, abych tě zkontroloval, ale věz, že tě hlídám a miluji tě." Poté, co to řekla, zmizela a já jen cítil uklidňující teplo, pak jsem v hlavě zaslechl hlas: "Ahoj Avery, jmenuji se Yara. Jsem tvůj vlk. Nemohu být teď přítomen, ale později se znovu setkáme. Jen věz, že budu spát úplně vzadu ve tvé mysli, dokud na mě nebudeš připravený. Dobře?" Jen jsem přikývl a upadl do hlubokého spánku.

Když jsem otevřel oči, zazvonili na mě čtyři dospělí a škemrali, aby se ujistili, že se cítím pohodlně. Můj táta vypadal, jako by se právě vrátil z opravdu těžké bitvy a moje máma vypadala, jako by plakala. Kyřini rodiče se na mě oba dívali s velkou pýchou. Posadil jsem se a objal otce kolem ramen a on si okamžitě povzdechl. Stres pryč.

Můj táta se odtáhl od objetí a řekl: "Zlato, musíš mi slíbit, že nikdy nikomu neřekneš o tom, co se právě stalo, dobře?" Usmál jsem se a řekl: "Znám tati. Bohyně Měsíce mi to řekla. Řekla, že chce, abyste všichni viděli mého vlka, abyste věděli, jak jsem důležitý. Musím se také setkat se svým vlkem! Jmenuje se Yara!" Pak jsem svraštil obočí a zeptal se: "Co znamená důležité?" Všichni dospělí se zasmáli a moje máma mě objala a řekla: "To znamená, že jsi super výjimečný a máme tě chránit svými životy."

KONEC FLASHBACK

Další rok jsem nastoupil do školky a potkal Kyru. Řekla mi, že ji ve snu navštívila bohyně Měsíce a řekla jí o mně, že jsme měli být nejlepší přátelé a že ji budu potřebovat. Chlapče, měla pravdu. Šikana začala ve 2. třídě jen se jmény, ale postupem času se to zhoršovalo. Kyra byla moje jediná stálice ve škole. V průběhu let se objevili další kamarádi, ale ti se buď přesunuli do jiných smeček, nebo se připojili ke zbytku naší třídy v šikaně. Dokud jsem měl Kyru jako přítele, byl jsem v pořádku. Pořád to bolelo, ale vždycky jsem věděl, že si s ní o tom musím promluvit.

To je také důvod, proč se můj tatínek a tatínek Kyry střídali ve výcviku mě a Kyry. Chtěli, abychom se mohli bránit, protože bohyně Měsíce jim ve snu řekla, že budu muset projít mnoha zkouškami, až vyrostu, a budu potřebovat sílu a znalosti, jak se bránit. Protože já bych prošel těmito zkouškami, Kyra taky, jen proto, že byla se mnou spojená. Vždycky jsem se kvůli tomu cítil trochu provinile.

Školení se ale nakonec stalo skvělým odbytištěm pro nás oba. Oba jsme mluvili o tom, že z nás vyrostou úplní pitomci. Jsme příšerní bojovníci, ale nikdo kromě nás to neví. My to tak preferujeme. Pokud nikdo neví, jak dobří jste, nikdo vás nebude vyzývat. Proč přitahovat více problémů, než už mám?

Dostáváme se na roh mé ulice a než se otočím ke svému domu, souhlasíme s Kyrou, že se sejdeme u ní doma na tréninku v 19 hodin. Jdeme každý svou cestou a jedeme domů. Jakmile jsem uvnitř, říkám Alexis, aby začala s domácími úkoly, a říkám Adrianě, že je řada na ní, aby vyložila myčku, zatímco já začnu večeři. Adriana se na mě podívá, jako by se chtěla hádat, ale já na ni silně páchnu a ona přestane. Ví, že na to nemám náladu.

Možná se jí líbí, že mi dává zabrat, ale ví, že ji miluji a vím, že ona miluje mě. Když jsou pro mě opravdu těžké časy, nikdy není nic jiného než laskavá. Má ráda, když je známá jako diva. Proč? To se nikdy nedozvím.