Kapitola 49

Dnes ráno jsem se probudil tak nabitý energií, že jsem si chtěl jít zacvičit poprvé od té doby, co jsem sem přišel. Pak jsem si uvědomil, že nemám ponětí, kde je tělocvična. Začal jsem vyskakovat a Daniel mě stáhl dolů. Zasmál jsem se a řekl: "Dobré ráno." Řekl: "Dobré ráno. Mohl bys mi říct, co má můj kamarád připravený vyskočit z postele tak brzy ráno?" Podíval jsem se na hodiny a řekl: "Je šest hodin. To není brzy. Moje máma mě budila ve čtyři třicet, než odešla do práce, abych mohl být vzhůru a připravit sestry do školy."

Řekl: "Nikdy jsi se nevrátil do postele?" Zachechtal jsem se: "Kdybych měl, přivedl bych nás tři pozdě do školy. Vždycky jsem jen šel do tělocvičny a hodinu cvičil, pak jsem se připravil do školy, než jsem je musel vzbudit. Bylo trochu příjemné, že jsem mohl takto začít ráno. Moje cvičení mi dodalo energii, kterou jsem na celý den vždy potřeboval." Pak jsem se posadil a řekl: "tak... kde je posilovna? Chci se vrátit do své rutiny." Řekl: "Mám jeden v našem apartmá." Zachechtal jsem se: "Asi jsem si ještě nenašel čas na prohlídku našeho domova... nebo na vybalení. Jejda." Daniel se zasmál a řekl: „Všechny tvé věci jsou prozatím v jedné z volných ložnic. Řekl jsem: "Kolik tu máme volných pokojů?" Řekl: "Čtyři."

Spadla mi čelist, "Znamená to, že chceš minimálně tři děti?" Zasmál se a řekl: "Chci tolik nebo tak málo jako ty. Na velikosti naší rodiny mi nikdy nezáleželo. Jen bych rád měl syna a dceru. To je vše, na čem mi záleží." Usmál jsem se a řekl: "To zní docela perfektně. Tak, chceš mi ukázat, kde je naše tělocvična, nebo to musím hledat sám"?