Kapitola 31
Nechtěl jsem se od Damiana příliš vzdálit, ale opravdu jsem potřeboval pryč od Diany. Vyšel jsem z té chodby a zavřel dveře. Čekal jsem ve foyer na Daniela, když jsem slyšel Yaru říkat: "Neměli bychom tu být sami. Někdo přichází." V tu chvíli za mnou přijde Adam, položí mi ruku na rameno a já si ho přehodím přes rameno. Přistane na zádech a zasměje se: "Hádám, že jsem to měl." Yara se zasmála a řekla: "Ach, to je jen on." Řekl jsem: "Věděl jsi, kdo přichází." Zasmála se: "Samozřejmě. Jen jsem tě chtěla vidět, jak to děláš."
Přikrčil jsem se a řekl: "Měl bys to vědět lépe, než takhle chodit za mnou. Po rozhovoru s tou mrchou jsem už napjatý. Jsem připravený na další zasraný boj. Adam vstane a říká: "Proč jsi s ním šel, než jsme si mohli promluvit?" Najednou jsem na něj zuřil, "Adame, byl jsem požehnán kamarádem z druhé šance. Já to neposeru. Nebyl jsi ochoten bojovat, abys mě udržel. Daniel má ve svém malíčku víc odvahy, než ty kdy budeš mít v celém svém těle.“ Adam jde ke mně, dokud není pár centimetrů od mého obličeje, „Ještě jsem s tebou neskončil, Avery. Byl jsi můj první. já to nevzdávám. Možná jsem nebojoval, abych si tě udržel, ale budu bojovat, abych tě dostal zpět.“ Řekl jsem: „Hodně štěstí. Nechci tě, Adame."
V tu chvíli zazněl další rozzlobený hlas, "Proč jsi tu sakra, sám, s Averym"? Byla to Kyra, "Neměl bys být po tom, co jsi vytáhl v klubu, někde schovaný?" Víš, že proto nás Diana napadla, že?" Adam se podíval na podlahu a řekl: "Měl jsem pocit, že proto, ale nevím, jak ji přimět, aby přestala." Nesčetněkrát jsem jí řekl, že ji nechci jako svou Lunu, ale ona mi nebude věřit."