Kapitola 453

Zamračím se na svého kamaráda a pak se podívám na sebe, zatímco postupujeme hlouběji do chladné tmy hradu a míříme k výtahům, které nás vyvezou zpátky do našich pokojů. „Nesnáším, že s námi teď cvičíš,“ zamumlám. „Dřív jsem dokázal být tajemný, skrývat své slabiny –“ „Ne, nebyl jsi,“ zamumlá klidně, když všichni čtyři nastupujeme do výtahu.

Můj zamračený výraz se prohloubí. „No, aspoň jsi mě neviděla rudou v obličeji, zpocenou a smradlavou, a navíc pomalou a slabou.“

Jackson se zasměje a zavrtí hlavou, když se výtah rozjede nahoru. „Jsi perfektní, Ari,“ povzdechne si, ohne ruku napůl a šokuje mě, když si opře loket o mou hlavu a opře se o mě jako o loketní opěrku. „Dokonale navoněná, perfektní velikost. Alespoň pro mě, když potřebuji pořádnou oporu.“