Kapitola 140 140

S slzami stékajícími po tvářích vyběhla Šila z domu, tak rychle a nejdál, jak jen jí nohy stačily. Levou ruku měla omotanou kolem břicha, zatímco druhou mávala v běhu, protože se bála, že by se po ní mohl vrhnout.

Nemohla tomu uvěřit; málem ji znásilnili. Proč? Proč by jí tohle chtěl udělat??

Ujistila se, že se dostala dostatečně daleko a unavená, zastavila se na určitém místě a propukla v pláč – v pláč zklamání. Proč ji stále pronásleduje tolik neštěstí? Proč ji duchové najednou opouštějí? Rozhodně se do toho domu nemohla vrátit. Kam se tedy odtamtud vydá... těhotná?