Kapitola 155
* Sofiin pohled **
Začíná na nás padat déšť, jako by si i obloha dělala starosti s mými ztracenými pouty. Liam se mě snaží dostat zpátky do kalhot, ale já nereaguji. Mám pocit, jako bych se pozorovala zvenčí. Nemůžu fungovat, dokud nebudu vědět, že jsou Alexander a Max v bezpečí. Je mi jedno, jestli mám na sobě kalhoty, je mi jedno, že je zima a že se mi třese tělo, nebo že mi v břiše kručí hlady.
„Musíme tě dostat domů, je ti zima,“ říká Liam tiše.