Kapitola 4 Olga Moranová

V obchodě s kosmetikou a péčí o pleť uvnitř budovy Merak.

Tři dívky, Debbie, Kasie a Kristina, dováděly v nákupním centru, zatímco se držely za ruce. Mezitím je oba chlapci, Jared a Dixon, následovali s tuctem nákupních tašek v rukou. Byli úplně vyčerpaní.

Když viděl, jak jsou ty tři dívky stále tak plné energie, jeden z kluků, konkrétně Jared, si začal stěžovat: "Jak to, proboha, nejste všichni unavení? Předtím jste všichni v běhu na dlouhé tratě nevypadali tak energicky! Dixon a já jsme unavení. Nemůžeme si jen sednout a odpočinout?"

Jedna z dívek se otočila k Jaredovi a přistoupila k němu; nebyl to nikdo jiný než Kristina. "No tak, Jarede! Jak jsi to mohl říct? Jsi dokonce vysoký!" řekla Kristina, když si od Jareda vzala nějaké tašky, aby snížila náklad, který nesl.

"Podívej! Podívejte!" Debbie ukázala na obchod těsně před nimi. "To je naše poslední zastávka!"

"Děkuji Pánu výše! Jsem zachráněn!" vykřikl Jared.

Kasie vytáhla svou zbrusu novou kabelku a pak se usmála. "Pohostím vás obědem."

Povzbudil se při myšlence, na kterou si Ja red poté jen vzpomněl, a jásavě odpověděl: "Skvělé! Určitě si to dopřeji!"

Jedna z budov v Shining International Plaza, Alioth Building, sestávala z několika luxusních a luxusních restaurací a v pátém patře sídlila jedna z nejuznávanějších restaurací v Alorithu. Jared zjevně věděl, kam chce jít.

"Můžeš jíst, co chceš, kromě..." Kasie pak vrhla opovržlivý pohled na Jareda a dodala: "Páté patro, slyšíš?"

V pátém patře budovy Alioth byly všechny pokoje VIP stánky, které vyžadovaly minimální poplatek. Ať už si přejete jakékoli jídlo, bude zde profesionální kuchař. Mohli jste sledovat, jak kuchař připravuje pokrm přímo před vašima očima. Pokud byste měli štěstí, možná vás obslouží i michelinský tříhvězdičkový kuchař.

S takovým předpokladem pro restauraci si lidé mohli nechat jen zdát o hodování na delikátní pokrmy podávané v pátém patře. I když v takovém luxusu si kvůli ceně mohlo dovolit stolovat jen pár vyvolených.

Ve chvíli, kdy Kasie dokončila své prohlášení, Jared obrátil oči v sloup, jako by jeho duše opustila tělo, a zopakoval, co Kasie monotónně řekla: „Můžeš jíst, co chceš, kromě pátého patra…“

Všechny Jardova reakce pobavila. Debbie ho poplácala po rameni, ukázala na nedalekou pohovku a nabídla: "Proč si tam s Dixonem nesednete a neodpočinete si? Výběr rtěnky chvíli trvá."

Tři dívky pak začaly vybírat svou preferovanou kosmetiku. Jedna prodavačka viděla, jak Debbie drží sadu rtěnek, a tak k ní přistoupila s přátelským úsměvem a řekla: "Slečno, ten produkt je jeden z bestsellerů! Zůstal jen jeden, takže pokud se vám opravdu líbí, navrhuji, abyste si vzala tento poslední!"

"V žádném případě!" řekla Debbie nevěřícně. "Zůstal jen jeden?!"

Debbie otočila štítek, aby viděla cenu, a pak viděla, kolik stála sada rtěnek, kterou držela v ruce. Stál 129 999 dolarů. Když se dozvěděla o jeho ceně, začala přemýšlet.

Jared seděl na pohovce a odpočíval, rozhlédl se a uviděl Debbie, jak se dívá na sadu rtěnek, kterou držela v ruce. Pak promluvil nahlas. "Hej, Tomboyi! Proč váháš? Každý den jezdíš autem za miliony na univerzitu! Koupě té sady rtěnek by ti neuškodila! Jestli ji chceš, tak si ji kup!"

Když Debbie jasně slyšela, co Jared řekl, povzdechla si a odpověděla: "To auto není moje." Bez ohledu na to, jak drahé auto bylo, nemělo s Debbie vůbec nic společného. Všechno bohatství, které teď měla, bylo všechno díky jejímu manželovi. Nebylo nic, čím by se mohla pochlubit.

V tu chvíli všichni lidé v oblasti otočili hlavy a Debbie to přišlo divné.

"Co se děje?" Na co se dívají?“ Debbie udělala to samé jako ostatní a otočila hlavu směrem, kam měli všichni ostatní upřené oči, a to, co viděla, ji vyděsilo.

Několik lidí se blížilo a muž uprostřed měl na sobě černý oblek na míru, který zvýrazňoval jeho sošné tělo. Tmavě hnědé kožené boty, které měl na nohou, kontrastovaly s lesknoucí se mramorovou podlahou.

Muž měl tmavé oči tak hluboké a přísné, že se mu nikdo neodvážil podívat do očí.

"Ach můj bože..." Debbie zalapala po dechu. 'To je on! To je Carlos!“ Muž, který dorazil na místo a ve zlomku vteřiny upoutal pozornost všech, nebyl nikdo jiný než Carlos, manžel Debbie. No, bývalý manžel za pár dní. A hned vedle Carlose stál někdo, kdo odpovídal jeho postavení. Stála tam krásná dáma, která byla obdařena nádhernou tváří a štíhlou postavou.

Na rozdíl od ostatních mužů, kteří byli plní bohatství a moci, se Carlos zřídkakdy spojoval se ženou. To vyvolalo mnoho otázek, zejména Debbie. "Ve skutečnosti nakupuje s holkou..." řekla

pomyslela si pro sebe. "Je tato žena jeho přítelkyní?"

Carlos se otočil a podíval se na ni, jako by vycítil, jak se na něj Debbie dívá. Srdce poskočilo, Debbie sklonila hlavu a předstírala, že je posedlá sadou rtěnek.

Debbie se zavřenýma očima zoufale skandovala: „Prosím, ať mě nevidí! Prosím, ať mě nevidí!“

Teprve potom Debbie něco zasáhlo a ona si uvědomila, že otevřela oči. 'Počkejte. Vždyť mě ani nezná!“

Debbie pak s důvěrou zvedla hlavu a obrátila se ke Kasie. "Ahoj, Kasie. Myslíš, že bych si to měl koupit?"

Kasieina pozornost se však vůbec nesoustředila na Debbie. Kasie vzala Debbie za paži a prudce s ní zatřásla a vzrušeně promluvila.

"Debbie! To musí být osud! Znovu jsi potkala Carlose!" Kasie se obrátila k Debbie a zeptala se a v očích jí jiskřilo: "Myslíš, že si tě ještě pamatuje?"

Přistoupila k nim Kristina, která také položila Debbie otázku. "Debbie, kdo je ta dívka vedle Carlose?"

"Jak si sakra myslíš, že bych to mohl vědět?" Debbie plakala sama pro sebe.

"Ahoj, Tomboyi." Jared se pak objevil také. "Myslíš, že je tu Carlos pro tebe?"

"Kde proboha tě to napadlo?" odsekla Debbie mlčky.

Debbie spatřila svou kamarádku Kasie, jak prakticky slintá na Carlose, a přitáhla svou pozornost. "Hej! Kasie! Ty slintáš!"

Než stačila Kasie cokoli říct na svou obranu, přerušil se dívčí hlas: "Nemyslím, že bys to měl kupovat. Skutečná otázka je, můžeš si to vůbec dovolit?"

Debbie otočila hlavu, aby zjistila, odkud hlas přišel, a pak viděla, že patří dívce, která stála vedle Carlose. "Znám ji vůbec?" Pomyslela si Debbie zmateně.

"Sakra, proč se mnou vůbec mluví?"

Žena, která držela Carlose za paži, byla Olga Moranová. Měla tmavě hnědé kudrnaté kadeře a na sobě měla tmavě červenou rtěnku. Nehty měla nalakované odstínem hnědé. Olga se odtrhla od Carlose, přistoupila k Debbie a sebrala rtěnku z Debbieina sevření, když stála tváří v tvář prodavačce. S pompézním úsměvem na tváři řekla: "Tohle si vezmu. Zabal mi to."

Po těch slovech se Olga otočila k Debbie a prohlížela si ji od hlavy až k patě.

Na Olgině tváři se nyní objevil posměšný úsměv.

„Je to jen studentka univerzity, která předstírá, že je tak čistá a nevinná. Proč na ni Carlos ukradl pár pohledů? Jo, jistě, že je hezká, ale tahle dívka se mi zjevně nevyrovná!“ Řekla si Ogla hrdě, když nasadila samolibý úsměv.

Když jsem uviděl úsměv na Olgině tváři, okamžitě odpálil pojistku Debbie. "Proč ses na mě tak díval ? Jak jsi věděl, že si to nemůžu dovolit?" Debbie začala a rychle pronesla svá slova. "Ano, jistě. Jste od hlavy až k patě oblečený v značkovém oblečení, ale co s tím? Co ještě máte?" Debbie udělala totéž, co jí udělala Olga, prohlédla si ji od hlavy až k patě a obrátila oči v sloup. "Nevidím hezkou tvář ani dokonalé tělo."

Olgin pompézní výraz se změnil. Zlostně se na Debbie zadívala a zatínala pěsti v hněvu. "Chudáci, jako jste vy, by neměli mít dovoleno ani vkročit do tohoto obchodního centra! Chci říct, podívejte se na svůj slabý vkus v módě! Neměli byste mít dovoleno vstoupit na tak luxusní místo!"

"Ach? Neměl bych mít povolený vstup?" opakovala Debbie posměšně. "A kdo přesně jsi, že to říkáš, hmm?" Debbie odvážně udělala kroky vpřed k ženě a dál se jí posmívala, když se předklonila a nasadila sarkastický úsměv.

"Ahoj, madam. Potřebuješ pomoc? Musí ti být něco přes čtyřicet, že? Podívej se na své olivové šaty! To je rozhodně barva, kterou my mladé, svěží dívky nenosíme!" Debbiina slova nicméně neurazila jen Olgu, ale nepřímo i Carlose. Ale proč? Bylo to proto, že šaty, kterým se Debbie vysmívala, nevybral nikdo jiný než sám Carlos. Když byli Carlos a Olga před chvílí v centru oděvního oddělení, jen tak ledabyle ukázal na šaty a zaplatil za ně. To jasně naznačovalo, že Debbie právě zavolala Carlose kvůli jeho průměrnému vkusu v módě.

Šaty samy o sobě nebyly špatné, ale sedmadvacetileté Olze seděly špatně.

Byly to bodycon šaty a tyto druhy šatů byly vyrobeny pro ženy, které byly obdařeny tvarem těla přesýpacích hodin.

Tělo Olgy však připomínalo obdélník. Její tělo postrádalo křivky. Bodycon šaty působily proti jejímu tělu, protože zvýrazňovaly její nedostatky: plochý hrudník a neexistující zadky.

Olga nikdy nezažila takový posměch, jako s ní v rodině Moranových jednali jako s princeznou a všichni se k ní chovali s maximální úctou. Bylo by tedy přirozené, aby v Olze kypěl hněv.

S nesnesitelným ponížením se Olga rychle rozběhla ke Carlosovi a prosila ho o pomoc. Sebrala ten nejzlomenější hlas, jaký kdy mohla vydat, a prohlásila: "Carlosi! Slyšel jsi, co ta dívka řekla? Řekla, že jsem starý a v podstatě označila tvůj vkus za průměrný! Neodpustitelný!"