Kapitola 5 Velký plán

Když se Carlos blíže podíval na ženu jménem Debbie, konečně ji poznal a jeho oči se rozšířily. To byla ta dívka, která ho políbila v baru!

Carlos se naklonil k Olze a teprve potom si uvědomil, že Debbie má pravdu. Šaty jí neseděly a vypadaly by staromódně, kdyby si je oblékla Debbie. Když Carlos před chvílí vybíral oblečení pro Olgu, bylo by přesnější říct, že Carlos jen ukázal na to, co jeho oči viděly jako první. Když si ho oblékla, ani na ni nevrhl pohled. Proto vůbec nevěděl, jak vypadá.

Když se Carlos blíže podíval na Olgu, musel uznat, že Debbie měla pravdu. Olgina postava neukázala šaty naplno. Rty se tak lehce zvedly, Carlose to pobavilo, i když ve zlomku vteřiny byl jeho profil bez výrazu.

Ve chvíli, kdy si Olga stěžovala Carlosovi, všichni v obchodě na něj zírali, jako by čekali, až bude Olgu bránit, ale Carlosovy rty zůstaly zalepené.

Olga se cítila očerněná a zůstala nehybná.

Její ego by se s tím však nespokojilo. Ještě jednou našpulila rty v naději, že řekne víc, ale ve chvíli, kdy vzhlédla, aby se podívala Carlosovi do očí, ztuhla, vystrašená jeho mrazivým výrazem .

Za Carlosem nestál nikdo jiný než jeho asistent Emmett. Podíval se také na Debbie a svraštil obočí a přemýšlel: "Už jsem tu dívku viděl?" Najednou mu to došlo. Rychle přistoupil ke Carlosovi a slabým hlasem řekl: „Carlosi, ta dívka je tvoje---“ Těsně předtím, než mohl Emmett říct to nejzásadnější slovo ze všech, ho přerušil hlasitý hlas, o kterém věděl, že patří Debbie.

"Hej! Skoro jsem tě tam neviděl!" zvolala Debbie a manévrovala směrem k Emmettovi. "To jsi ty! Jak ses měl?!"

Emmett nedokázal ani odpovědět, vzala ho za paži a Debbie ho odtáhla stranou.

'Ach můj bože! Tenhle chlap mi pomohl požádat o oddací list s Carlosem!“ řekla si Debbie. „Táta mě v minulosti několikrát vzal na návštěvu ke Carlosovi a doufal, že bychom se mohli sblížit. Tenhle chlápek tady byl muž, který nás vždy přijal!“

Debbie měla tvář plnou písku a myslela si: 'Nemůžu dát Carlosovi vědět, kdo jsem. Chci říct, minule jsem ho políbil a teď jsme se zase viděli! Může také věřit, že jsem to všechno udělal schválně, abych jen upoutal jeho pozornost!“

"M---" Emmett ji chtěl oslovit paní Hiltonová, ale znovu byl přerušen.

"Slečno? Nepamatujete si mě? To jsem já!" poznamenala Debbie poněkud vzrušeně. Emmett se zmateně otočil k Debbie. "Slečno? Chtěl jsem---" "Hej! Kámo!" Debbie hravě udeřila Emmetta do hrudi a rychle změnila téma. "Nebuď kolem mě tak formální! To je tak divné!" Emmett byl naprosto ohromen, když ho táhli dál od Carlose. V jeho mysli se honilo tolik otázek.

V dostatečné vzdálenosti od Carlose, aby to nemohl slyšet, Debbiin výraz byl ostražitý. "Proč to děláš?" zeptal se Emmett. "Carlos tě ještě neviděl. Proto tě s ním musím seznámit."

Když slyšela Emmettovo prohlášení, Debbie se chtěla smát.

"Jo, byli jsme tři roky manželé, ale můj manžel tamhle mě ani nepoznal!" Debbie se v duchu ušklíbla.

'Nebýt toho zatraceného oddacího listu , myslel bych si, že jsem stále svobodný a že jsem nepoznával generálního ředitele nějaké mezinárodní skupiny!'

Debbie si Emmetta přitáhla blíž k sobě a pak zašeptala: "Podívej, není třeba mě představovat. Proč? Už jsem podepsala rozvodové papíry a požádala Philipa, aby je předal Carlosovi. Takže jo, vlastně není důvod, aby mě Carlos znal."

"Rozvodové papíry?" opakoval Emmett zděšeně. "Máš v úmyslu se rozvést s Carlosem?" Emmett v šoku ustoupil o pár kroků a podíval se na Debbie a začal uvažovat: „Pokud mám pravdu, Debbie je o sedm let mladší než Carlos. Copak by dívky nechtěly, aby zabíjela, aby byla manželkou bohatého a hezkého muže?“

Emmett se na krátký okamžik podíval na Carlose a pak zpátky na Debbie a stále nemohl přijít na to, proč by Debbie požádala o rozvod. „Je s ní něco v nepořádku? Carlos je hezký, bohatý a mocný, ale proč by se s ním chtěla rozvádět?“

Debbie rozpačitě zářila a odpověděla: "Ano, chci se rozvést s Carlosem. Také doufám, že před ním utajíš mou identitu, aby už nebyly žádné potíže."

Omráčený a otřesený Emmett byl téměř bez slov. Zdálo se, že má v hlavě víc otázek než předtím.

Emmett se stáhl ze svých vlastních myšlenek a vrátil se ke Carlosovi, zatímco ten právě koupil sadu rtěnek pro Olgu.

Nebylo pochyb, že Carlos bude Emmetta podezřívavý. Carlos přesunul pohled na Debbie a pak ji našel, jak se vrhá Jaredovi do náruče.

Po celém Carlosově profilu byl přítomen úsměv kypící opovržením. "Jaká nevěstka!" pomyslel si.

V mysli se mu přehrával fragment Carlosovy paměti. Políbila ho Debbie, kterou právě označil za nevěstku. Tvář ztmavla, otočil hlavu směrem ke svému asistentovi Emmettovi a přikázal: "Vyhoď ji z tohohle obchoďáku! Tato dívka má od nynějška zakázáno vstupovat do tohoto obchoďáku! Nezajímá mě, jaký k ní máš vztah. Mám se jasně vyjádřit?!"

Chyby a neúspěchy by se neměly opakovat a to bylo to, co Carlos zamýšlel udělat, protože si tuto příležitost nenechal ujít a nechal Debbie znovu odejít.

Nebylo to poprvé, co Emmett viděl Carlosův zuřivý pohled, ale tentokrát to vypadalo jinak. Emmett po tom, kam padal Carlosův pohled, konečně pochopil proč.

V jejich očích jste vy

Dívka se držela na paži mladého chlapce a chovala se tak malicherně okouzlující. Byla to Debbie a Jared a Jared byl znovu zatažen do jedné z Debbiných lumpáren. "Jarede, zlato. Já chci taky ty rtěnky." Debbiin tón byl podstatně vyšší než její původní hlas. Debbie obrátila pohled k Olze, pak na ni ukázala, vzhlédla k Jaredovi a našpulila se. "Chci říct, podívej se támhle na tu tetičku! Její přítel jí právě koupil sadu rtěnek!" Debbie vzala Jaredovu ruku do své, sladce se usmála a pokračovala: "Proč pro mě neuděláš totéž?"

Bylo to poprvé, co se Debbie k někomu chovala tak náladově, natož aby to byl její přítel Jared. Bylo to zjevně poprvé a naposled, kdy to udělala za celý svůj život.

Jared si v šoku položil ruku na hruď, podivně se na Debbie podíval a zeptal se: "Hej! Pacholku, co je s tebou? Neděs mě!" Všichni Debbini přátelé byli ohromeni činem, který předváděla.

„Já-Je tohle skutečná Debbie? T-Neexistuje způsob, jak by to udělala! Nahradil ji podvodník!“ Se šokem, který byl ze všech nejlepší, se všichni jen dál dívali na Jareda a Debbie.

„Jarede, miláčku, prosím…“ Debbie se zachvěla v očích. "Víš, že miluju rtěnky. Proč mi taky nějaké nekoupíš?" Pod celým tímto aktem měla Debbie pocit, jako by se mlátila. Občas se podívala na Carlose a byla čím dál tím víc podrážděná.

"Proč sakra neodchází?" Copak neví, jak těžké je to udělat na mé straně!? Uf, cokoliv! Pojďme se na to podívat, Debbie! Za vaši svobodu!“

Debbie sevřela ruce v pěst a byla plná odhodlání. "Jestli se Carlos jednoho dne dozví, že jsem jeho žena, určitě si bude myslet, že mám poměr s jiným mužem!" Debbie měla ve tváři samolibý výraz. „A s tím si o mě bude myslet, že jsem coura, a okamžitě se se mnou rozvede! Situace výhodná pro nás oba!“ To byl nyní Debbiin velký plán a v žádném případě si nemohla dovolit, aby selhal. Z myšlenek ji vytrhl Jared, který rezignovaně zasténal.

"Dobře! Dobře! Dám ti, co chceš, ale jen prosím..." Jaredův hlas změkl zoufalstvím. "Prosím, přestaň se takhle chovat..." Jared v žádném případě nebral Debbiinu show vážně a zvažoval, že bude hledat někoho, kdo by vymazal tuto jeho konkrétní vzpomínku. Jared kráčel k výstavě rtěnek, popadl všechny rtěnky, které viděl, a podal je prodavačce.

Prodavačku ohromilo množství rtěnek, které Jared držel v rukou. "H-Ruce se mu třesou!" pomyslela si. "Ty jsi mě neslyšela?" poznamenal Jared. "Tohle všechno chci hned!"

Prodavačka vzala, co měl Jared v rukou, a spěchala k pultu. Ze rtů se mu vydral těžký povzdech, když ho Jared štípl za kořen nosu a pomyslel si: "Určitě jí nechám zkontrolovat mozek."

Jen jedna osoba v této oblasti věděla, co se děje, a byl to Emmett. „Zjevně to dělá schválně…“ V tuto chvíli však musel zvládnout něco naléhavějšího, a to dbát na příkaz svého šéfa, Carlosův příkaz poslat Debbie ven. Nebyla Debbie jeho manželkou? Emmett nemohl nic takového udělat.

Když se Olga vzpamatovala z ponížení, kterého se jí dříve dostalo, obrátila se k Emmetta a přísně se zeptala: "Emmette, proč neplníš Carlosovy příkazy?" "Je jasné, že to Carlos dělá, aby mě potěšil," řekla si Olga dost sebevědomě.

"Musím být jiná než ostatní ženy v Carlosových očích!" Ach, jsem opravdu požehnán!“

"B-Ale pane..." Emmett zaváhal, ale věděl, že to musí říct. "Ona je tvoje---" Setkání s Emmettovými očima byl pohled jasně zabarvený vražedným úmyslem, pokud vůbec pokračoval ve svém prohlášení.

Emmett okamžitě přikázal bodyguardům, kteří se zdržovali za ním: "Dostaňte je ven!"

Konečně nastal okamžik, na který Debbie čekala. Hned poté, co Emmett vydal svůj rozkaz, zvedla Debbie ruku, čímž zabránila bodyguardům udělat to, co měli za úkol, a řekla: "To není potřeba. Ukážeme se."

Když se Debbie blížila k východu, otočila se k Jaredovi, který se chystal zaplatit za rtěnky u přepážky, a řekla: "Hej, rtěnky nejsou potřeba. Jdeme ." Téměř okamžitě Jared stočil zpět kreditní kartu, kterou se chystal předat prodavačce. Posbíral rtěnky z pultu a dal si záležet, aby je umístil zpět do výstavního stánku. Jakmile skončil, Debbie a její přátelé odešli z obchodu.

Když Carlos sledoval, jak se Debbie postava vzdaluje do dálky, na jeho profilu se objevila grimasa a podezření. "Něco je špatně..." pomyslel si.

Olga vrhla opovržlivý pohled na postavu Debbie, pak se otočila ke Carlosovi a okouzleně se rozzářila. Znovu se přitiskla k jeho paži a příjemným hlasem navrhla: "Carlosi, co kdybychom si dali večeři v pátém patře budovy Alioth? Po tom odporném scénáři musíš mít hlad."

"Dobře," odpověděl Carlos lhostejně, "pojďme."

Emmett setřásl spekulace, které měl ve své mysli, uvolnil cestu a vyprovodil svého šéfa z obchodu.

U východu z budovy Merak se Debbie náhle otočila na patě a podívala se na Jareda a zeptala se: "Hej, vzpomínám si, že jsi chtěl obědvat v pátém patře budovy Alioth. Nemám pravdu?"

"Ty chlapče, teď mě vážně taháš za nohu?" Jared si povzdechl. "Abych k vám byl velmi upřímný, utratil jsem všechny své peníze za mobilní hry, takže si nemůžu dovolit koupit vám večeři na---"

"Ach!" Debbie spojila ruce a usmála se. "Tak proč vás místo toho nepohostím na obědě?"