Kapitola 4

Po večeři táta řekl Adrianě, aby naložila myčku, protože se mnou chce mluvit. Sedíme v obývacím pokoji a táta říká: "Vím, že se tě všichni ptali na tvé narozeniny, ale musíme si o tom vážně promluvit. Už je to jen týden a mohou se stát nějaké důležité věci a já chci, abys na to byl plně připraven." V tu chvíli vejde máma. Táta jí řekne, co právě řekl, a máma si zuje boty, posadí se a řekne: "Dobře. Promluvme si."

Táta zahájí diskuzi: "Všichni víme, že je velmi možné, že byste toho dne mohli potkat svého partnera a musíte být extra opatrní." Zvednu ruku a říkám: "Tati, silně pochybuji, že některý z kluků v této smečce je můj kamarád. Všichni jsou to královští kreténi. Nikdo z nich nemá zájem o družku, která se dokáže bránit. Chtějí být dominantní místo sobě rovných, jako jsi ty a máma. Nespokojím se s méně než tím, co máte vy dva. Kromě toho mám výcvik vlků hned poté, co nebudu mít čas na střední školu."

Vidím, jak oba moji rodiče vydechují. Táta se usměje a říká: "Jak jsme vychovali tak zralou slečnu?" Moje máma se na něj podívá a říká: „Obávám se, že za to můžeme oba. Byla téměř nucena vyrůst s tím bílým vlkem a muset se starat o své sestry, zatímco my jsme pracovali. Jen doufám, že nemáš pocit, že jsme tě okradli o dětství."

Svraštil jsem obočí a řekl: "Vůbec ne. Kdyby něco, cítil jsem, že mám víc svobody než většina dětí. Měl jsem s tou svobodou jen zodpovědnost. Jen jsem si myslel, že jsem si svobodu zasloužil já. Věděl jsem, že to děláš, protože nás miluješ, ne proto, že ses od nás chtěl dostat pryč. Ne že bych ti to vyčítal, kdybys chtěl od Adriany pryč." Usmál jsem se na rodiče a z kuchyně jsme slyšeli: "HEJ!!! SLYŠEL JSEM TO! Víš, že jsem tady nejoblíbenější dítě." Začnu se smát, zatímco máma s tátou jen kroutí hlavou.

"Vážně, je tu ještě něco, na co se musíš připravit. Tvůj vlk se může probudit a ty se můžeš pohnout poprvé od svých 4 let. Pamatuješ si něco z toho dne?" ptá se můj táta. Přikývnu s vytřeštěnýma očima, "Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Také si stále pamatuji, co mi řekla Bohyně Měsíce. Řekla mi, že se nepřesunu, dokud nebudu v bezpečí. Od té doby mě kontrolovala ve snech. Vždy v den mých narozenin, ale také párkrát do roka."

Můj táta se na mě ustaraně podívá: "Pokud se tvůj vlk probudí, bude to dobrá a špatná věc. Je to dobré, protože ti bude moci pomoci projít těžkými časy a uvidí, že potíže přijdou dřív než ty. Je to špatná věc, protože tvůj pach se změní a vlci ti budou moci říct, že nejsi obyčejný vlk na probuzení. To je to, čím budeš Beau a I vlka trénovat. větší nebezpečí zabití nebo únosu, musíte svou vlčici neustále poslouchat a nikdy nikam nechodit bez Kyry.

Vstanu, "Ví to? Pokud ví, nikdy mi o tom neřekla." Táta zavrtí hlavou: "Ne. Bohyně Měsíce nám řekla, že jí to řekne, až přijde čas. Věříme jí, že nás povede v načasování toho všeho." Objímám oba své rodiče, "Chápu. Neřeknu nic, dokud to nepřinese. Když už mluvíme o Kyře, potřebuji se obléknout na trénink. Trénovat nás je její táta. Možná ho dnes v noci naklepu na prdel!" Začnu se smát, když jdu se smíchem do svého pokoje. Slyšel jsem, jak máma říká tátovi: "To jsme vytvořili." Můj táta zavrtí hlavou a drží mámu za ruku, "Určitě ano. Já bych ji neměl jinak."